Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 12. Nový domov

23.03.2009 (18:44) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1726×

12. Nový domov

Koncem následujícího týdne Eileen propustili do domácího ošetřování. Carlisle rozhodl, že se přestěhujeme k nim, než se Eileen plně zotaví. Obě jsme protestovaly. „Ne, že bychom si toho nevážily, ale na tohle nejsme připravené, znamenalo by to určitou ztrátu našeho soukromí a navíc mě je fajn, nějak to s Hailey zvládneme" snažila se o vysvětlení Eileen „Už jsme si zvykly, na to že bydlíme samy..." dodala jsem omluvně a všimla jsem si, jak Edward posmutněl, ale nic neřekl. „ Děvčata tohle je prostě bez diskuzí, trvám na tom" odmítal naše protesty Carlisle. „Vždyť přece o nic nejde" podporovala ho Esme „Přes den jsou všichni někde pryč, takhle tu alespoň nebudu sama, no tak Eileen, budeš mi dělat společnost. A ty Hailey budeš ve škole, takže tu tolik času nestrávíš. Prakticky jde jen o večery a v noci stejně spíte" „Jo, bude legrace!" přidala se Alice. „Tak řekněte na rovinu, že se bojíte bydlet s upíry, srágroky jedny" rýpnul si do nás Emmett a to byla poslední kapka. „No to se teda nebojíme! Vyhráli jste, ale budeme tu jen na dobu, než se mi to zahojí" souhlasila Eileen „ Kdo ví, třeba se vám tu zalíbí a zůstanete tu s námi napořád, copak by to nebylo bezva?" zaradovala se Rose „S tím moc nepočítej Rosalie" snažila jsem se zahnat její naděje, ale ona se pořád usmívala, jako bych to neřekla. Za to Edward byl smutný ještě víc a dokonce se ode mě  poodtáhl. „Co se děje?" „Nic" řekl mi „Nepůjdeme se projít?" nadhodila jsem „Jak chceš" odpověděl „Chci, a chci jít na tvoje vlastně už naše oblíbené místo" „Fajn"

Cestou jsme nemluvili. Přemýšlela jsem, co jsem mu udělala, že se takhle chová. Nechtělo se mi věřit, že je to kvůli tomu bydlení. „Edwarde, nechceš mi říct, co jsem provedla?" nevydržela jsem a prolomila jsem tu hradbu z ticha „Nic" procedil mezi zuby „No něco asi ano, jinak by ses tak nechoval" „A jak se podle tebe chovám?" téměř vykřikl „Chováš se... jako dřív, jako bys mě už neměl rád" řekla jsem polohlasně se sklopenou hlavou, abych se vyhnula jeho prázdnému pohledu. „Proboha Hailey...to jsem nechtěl, promiň mi" řekl tentokrát něžně a pevně mě objal „Tohle tě už nikdy nesmí napadnout. Nikdy tě nepřestanu milovat" „ Tak co se stalo? Co jsem udělala? Ublížila jsem ti nějak?" pořád jsem nechápala „Ne, to jen...jen, že ..." Tentokrát uhýbal pohledem on, tak jsem vzala jeho obličej do svých dlaní a přitáhla jsem si jej blíž k sobě. Konečně se na mě podíval. V očích měl smutek. „Takže jsem ti nějak ublížila, ale jak?" „ Ale ne, jen mě mrzí, že semnou nechceš bydlet, zatímco já bych si to přál. Chtěl bych s tebou žít, už napořád" řekl tiše...vlastně ta poslední slova už jen šeptal. „Takže to bylo přece jen kvůli tomu bydlení, jak jen jsem mu mohla ublížit" honilo se mi hlavou... „Miláčku, ale takhle to přece není. Já s tebou chci žít. Chci s tebou být navždy." snažila jsem se ho uklidnit, že i já to cítím stejně „Tak proč se k nám nechceš nastěhovat? A jak jsi řekla Rose, aby nepočítala s tím, že u nás zůstanete..." „ Edwarde, to že se nechci nastěhovat teď, neznamená, že nebudu chtít nikdy." „Jaký je v tom rozdíl?" „ Teď je to prostě moc narychlo...mám z toho trochu strach. Začínala jsem si zvykat na tu samotu našeho domu a najednou máme, byť na čas, žít v domě plném lidí. Děsí mě to." „Neboj,  zvykneš si, není čeho se bát" „Já vím, budu tam mít pro mě  ty nejdůležitější lidi v celém vesmíru, ale stejně...uvědom si, že já jsem nikdy z žádným klukem nechodila a tudíž jsem ani nebyla součást jeho rodiny, natož abych sním žila pod jednou střechou..., budou to trochu nervy" Edward se rozzářil jako sluníčko. „Takže o tohle jde?" „Vlastně ano...co když to náš vztah nějak naruší. Budeme pořád spolu, co když tě omrzím?" „Věř mi, že tohle se nikdy nemůže stát." „Věřím ti a je mi líto, že jsem ti ublížila, už to nikdy neudělám" slíbila jsem mu a on se usmál a políbil mě, tak jako nikdy. Až se mi z toho zatočila hlava.

„Hailey, vlastně pro tebe mám překvapení" řekl mi Edward, když jsme se po setmění vraceli domů. „Vážně? A jaké?" „No...ale nesmíš se naštvat" „Neboj, já mám překvapení ráda" „Koupil jsem nám do pokoje postel" „Cože?" „No, však jsi viděla, že já jsem tam žádnou neměl a na co taky...Víš, doufal jsem, že bys mohla spát u mě, teda pokud budeš chtít" řekl trošku nervózně „A kde jinde bych taky měla spát než u tebe? Vzpomínáš? Jinak bych přece nemohla dýchat" ujistila jsem ho „Jak jsi vlastně věděl, že tu s Eileen zůstaneme?" „Doufal jsem, ani Alice nevěděla, jak se rozhodnete. Pravda, nečekal jsem až tak odmítavou reakci..." Vášnivě jsem jej políbila, chtěla jsem aby na to zapomněl a na ten okamžik se mi to určitě povedlo  „Děkuju za postel" řekla jsem aby netušil opravdový důvod toho polibku. „No jestli tohle bylo za postel, tak to ti budu kupovat každý den novou" ocenil můj líbací výkon „To nebude třeba" řekla jsem mu a znovu jej políbila.

Když jsme byli jen kousek od domu Edward mě z ničeho nic strhnul za svá záda a začal se bojovně hrbit. Nechápala jsem jeho reakci. A zmatenější jsem byla, když z místa kam se Edward díval, vyšel Alex. „Co tady sakra chceš pse? Táhni tam, kam patříš, copak už jsi zapomněl na dohodu?" Vyjel na něj Edward. „Jakou dohodu, Edwarde vždyť je to jen Alex" řekla jsem a snažila jsem se jít za Alexem, abych se ho zeptala, kde se vzal v tom lese, když Eileen napadl ten medvěd, ale Edward mi to nedovolil. Držel mě za sebou a očima vraždil Alexe. „No tak..." snažila jsem se vymanit z jeho sevření, ale nevnímal mě... „Chtěl jsem jen vědět jak je Eileen, vím, že je u vás doma" řekl klidně Alex a pak se podíval na mě, jako by tušil, že od Edwarda žádnou odpověď nedostane. „Má se dobře, rány se jí rychle hojí. Vlastně se na tebe v nemocnici ptala, chtěla by tě vidět" odpověděla jsem mu. „Ale to se nestane" vztekal se Edward, Alex si ho nevšímal a jako by nic řekl „To nebude možné, ale když bude chtít, Mike má moje číslo, tak ať mi zavolá." Než jsem se stihla zeptat proč se s Eileen nemůžou vidět, zmizel ve tmě. „Můžeš mi laskavě říct, co to mělo znamenat? A proč jsi mu říkal pse?" obořila jsem se na Edwarda kvůli jeho hrubému chování. Nechápavě se na mě díval „Ty si snad děláš legraci?" „Cože? Jakou legraci? O čem to mluvíš?" „Sakra, takže ani ty ani Eileen to nevíte? Copak vám to Alice neřekla, když zjistila kdo jste? Vy nevíte o dohodě?" Nechápavě jsem na něj hleděla. „To nic, to nevadí, teď půjdeme domů a tam ti to vysvětlím a Eileen taky" byla jsem mimo „Co mi chce proboha vysvětlovat? Jaká dohoda?" Ani jsem neprotestovala, když mě zvedl a doběhl semnou domů...

Doma už na nás netrpělivě čekali „Jste v pořádku? Neudělal vám nic?" ptala se vyděšeně Esme, když viděla můj výraz. „ Nic se nestalo, šel v klidu domů, jen chtěl vědět jak je Eileen" vysvětloval Edward a já jsem se dívala ne Eileen, měla stejně nechápavý výraz. „Alice, proč jsi jim nic neřekla? Věděla jsi kdo holky jsou dřív než my, měla jsi je varovat a vysvětlit jim situaci" nadával Edward Alice „Uvědomuješ si jakému nebezpečí byly vystaveny, když nic netuší?" vztekal se „Takže ony o vlkodlacích a dohodě nic neví?" zeptal se Carlisle nevěřícně „Vlkodlacích?" vykřikly jsme s Eileen současně....

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 12. Nový domov: