Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 20.Problémy, problémy, problémy

12.05.2009 (17:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1614×

                                                 20. Problémy, problémy, problémy...

     „Hailey, co je s tebou? Už od rána jsi nějaká divná. Něco tě trápí, to nemůžeš popřít" snažila se ze mě Eileen mámit vysvětlení mé divné nálady, když jsme šly ze školy. Ten divný sen se mi pořád honil hlavou, ale nechtělo se mi o tom mluvit, Připadala jsem si jako nějaký blázen. Jako pověrčivá babka... „Jen se mi stýská po Edwardovi, to je všechno, nedělej z toho vědu" řekla jsem jí a byla to pravda. Vážně se mi po něm stýskalo. Večer se konečně vrátí domů... do mého náručí. „Aha...ale dneska už přijede, ne?" „Jo proč?" „Kvůli Alexovi přece! Asi ho teď budu muset držet dál od domu" „Jak to vlastně dopadlo na té radě straších?" vzpomněla jsem si „Zatím nijak, ještě se nerozhodli co s námi. Ale stejně nic nezmůžou" odpověděla mi lhostejným tónem, ale jedno jí to rozhodně nebylo. Cítila jsem její nervozitu. Plesk!!!! Náš rozhovor přerušila sněhová koule, která proletěla těsně kolem mé hlavy a rozpleskla se o zeď školy. „Kterej idiot?" vykřikla jsem ani ne tak z naštvání jako z leknutí a rozhlédla jsem se, kdo to byl. „Promiň" zavolal Mike a přiběhl k nám „To mělo být na Tylera, ale nějak sem se netrefil. Jsi v pohodě?" omlouval se „Jo jsem, ale příště líp miř, kdyby se ten sníh rozpleskl o mě, asi bych ti to vrátila" „Tak jo, klidně. To můžeš, i když jsem tě netrefil" Mike měl očividně dobrou náladu a jak by taky ne, když tu nebyl Edward, který by ho už dávno setřel a uvedl do patřičných mezí. „Ne Miku, na to zapomeň. Nejsem dítě, abych se tu koulovala" zchladila jsem ho, ale Mikův úsměv se ještě víc rozšířil. „Hailey, co děláš po škole? Když tu teď ten tvůj Cullen není, nezašla bys do kina?" „Cože?" nevěřila jsem vlastním uším, on se snad zbláznil. On mě snad zve na rande... „Jess říkala, že prý dávají nějaký romantický film. Mohlo by to být fajn" pokračoval, jako by si nevšimnul mého čím dál více naštvaného výrazu. „Miku..." „ Nechceš jít do kina, ok nevadí, můžeme jít třeba jen na večeři" přerušil mě „Miku, to nejde, nemůžu s tebou jít na rande" „Proč?" „Já přece chodím s Edwardem a nehodlám na tom nic měnit" „Hailey kdy už si konečně uvědomíš, že to není kluk pro tebe?" „Miku, jak se opovažuješ..." „Ty si vážně myslíš, že s tebou zůstane? Já moc dobře znám frajírky jako je on. On tě opustí, věř mi, ale já ne...já bych tě nikdy neopustil..." Tak a teď už jsem toho měla tak akorát dost. Jako by nestačilo, že jsem byla rozmrzelá a ze smutku po Edwardovi, teď ještě ty šílený Mikovi kecy. Vybuchla jsem jako sopka a začala jsem na něj chrlit: „Miku sakra vzpamatuj se! Ty jsi JEN můj kamarád, nic víc. Nikdy nic jiného. A do mého vztahu s Edwardem ti NIC není. Nic o něm nevíš a nevíš nic o nás. A jestli se někdy rozejdeme, jakože o tom pochybuju, tak ti do toho taky nic nebude. ROZUMÍŠ?" teď už jsem křičela. Všichni okolo se na nás dívali a nechápali, co se stalo. Mě byli ukradení. Mike zvážněl. „Hailey..." „Miku pokud máme zůstat přáteli, tak už mi nic neříkej. Nechci nic slyšet. Tvoje domněnky mě absolutně nezajímají" přerušila jsem jej a vydala se svižným krokem k autu. Eileen mě následovala. Celou dobu nic neřekla, ale jak jsme nastoupily do auta, vyprskla smíchy. „Jak se můžeš smát?!" „Máš pravdu Hailey, tohle nebylo k s míchu, ale k pláči. Teda Mike byl k pláči. Podívej, co jsi mu chudáčkovi udělala. Pořád tam stojí, jako nějakej solnej sloup" měla pravdu, když jsem se ohlédla, Mike pořád stál na stejném místě se zdrceným pohledem. Ale nedokázala jsem jej litovat. Ne teď, ne dneska. „Už aby byl večer a dojel Edward" povzdechla jsem si a pak jsem se rozjela domů.

      Zbytek dne jsem trávila v apatii. Nejen, že jsem se užírala situací s Alexem, podivným snem, ale ještě k tomu ten Mike. Co ho to jen napadlo? Možná si špatně vysvětlil, to že jsem se s ním v posledních dnech bavila o něco víc, než jindy. Ale co když měl pravdu? Co když mě Edward vážně opustí?

   „Hailey, nemohla bys ten telefon konečně zvednout?" zakřičela na mě Eileen...ani jsem nezaregistrovala, že mi zvonil mobil. Vnímala jsem jen hudbu... moji a Edwardovu oblíbenou skladbu Claire de Lune od Debussiho, což byla zároveň moje vyzvánění melodie, ale mně to v ten moment nějak nedošlo. Volal Edward. Moje srdce se rozbušilo o sto šest. „Edwarde!" „Ahoj sluníčko, ty semnou nechceš mluvit, že mi to nebereš?" „Já... samozřejmě, že chci... jen jsem se zamyslela... už jste na cestě domů?" „ Stýská se ti hodně?" „Ježíš lásko jak se tak můžeš ptát? Už začínám šílet...Když už budeme spolu? Odporné, hnusné tři dny a noci!!!" začal se mi lámat hlas. Nestačilo mi ho slyšet, já jsem jej potřebovala mít u sebe. „Taky se mi stýská. Za chvíli vyrazíme domů, ještě čekáme na Emmetta a Rose." „Cože? A jste daleko? Uvidíme se vůbec ještě dnes?" „No... miláčku moc mě to mrzí, ani nevíš jako moc...zvlášť když vím, že tě to bolí, ale dneska už se asi neuvidíme..." ruply mi nervy...rozbrečela jsem se „Hailey... lásko neplakej, slibuju, že až se ráno probudíš, budu to první, co uvidíš, ano?" „Promiň, já jsem tak pitomá" „Samozřejmě, že nejsi...taky mi chybíš a moc...slibuji, že příště nebudu pryč tak dlouhou dobu. No tak, neplakej. Už slyším přicházet Emmetta. Do půl noci budu u tebe." „Já na tebe počkám, ano?" „ Měla bys jít spát, jinak ráno nebudeš schopná vstát do školy. Však víš, jak s tím vždycky bojuješ" „Tak tam nepůjdu, stejně po tom dnešku..." „Copak? Stalo se snad něco?" „Ano, vlastně ne, to je jedno, povím ti to, až přijedeš ano?" „Dobře" souhlasil „Poznáš mě ještě vůbec?" zeptala jsem se a Edward se zasmál„Mezi milionem lidí a úpírů...moje milovaná Hailey je jen jedna." „Miluju tě Edwarde Cullene" „Já tebe taky Hailey Lawsonová" „Spěchej domů lásko, čekám tu na tebe." dodala jsem a pak jsme oba zavěsili.

    „Už jsou na cestě domů?" zeptala se mě Eileen „No, teď už asi ano. Přijedou v noci. Hele máte s Alexem už nějaký plán, jak jim o vás řeknete?" „Ne, prostě je pozvu sem a tady jim to s Alexem řekneme a hotovo, navíc se blíží Vánoce. To jsou všichni na měkko, což je perfektní příležitost" „Vánoce!" vydechla jsem v šoku, on už je prosinec, ten čas tak uhání.. „Neříkej, že jsi zapomněla?" „Ne, to ne, jen mi nedošlo, jak už jsou blízko..." „Což znamená, že blízko je i matura...už za necelých 6 měsíců, uvědomuješ si to?" „Vysoká!?"„Přesně tak, už víš, kam půjdeme nebo kam půjde Edward?" „Nevím" „Co Aljaška? Nebo Yale? Harward? No to asi ne...ale co Columbijská?" vyjmenovávala Eileen různé vysoké„Proboha Eileen já nevím!" téměř jsem vykřikla. Vysoká mi teď byla úplně jedno. Co když se s Edwardem dostaneme každý na jinou vysokou v odlišných státech a rozejdeme se kvůli tomu? Pane bože...panikařila jsem... „Hailey, no tak, klídek, to bude v pohodě" snažila se mě uklidnit Eileen „Ne to teda nebude!" zaprotestovala jsem. Nemohla jsem tam zůstat, potřebovala jsem na vzduch. Vyběhla jsem z obýváku,oblékla si bundu a zamířila jsem ke Cullenovým domů. Nevzala jsem si auto, chtěla jsem se projít  a trochu se uklidnit. Normálně bych asi šla lesem, ale měla jsem divný pocit, tak jsem šla raději po silnici. Ve Forks bylo ticho a klid. V Salt Lake City by teprve touto dobou začínal ten pravý ruch velkoměsta, zatímco tady už byli všichni doma a dívali se na televizi. Tahle myšlenka mě donutila se pousmát. No jo, copak Salt Lake, ale stejně bych neměnila. V dáli jsem zaslechla zvuk auta. Snažila jsem si vybavit, jak zní motory Cullenovic aut, třeba tu budou rychleji...nebyli to Cullenovi. Během chvilky mi bylo jasné, komu vůz patří. Auto přibrzdilo vedle mě...

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 20.Problémy, problémy, problémy: