Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 22.Edwardův návrat

19.05.2009 (21:12) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1751×

                                                22. Edwardův návrat

Cullenovi neměli zamčeno, nikdy nezamykali. Vešla jsem do domu, ale nerozsvítila jsem světla. Chvíli jsem přemýšlela, jestli jim nemám nechat vzkaz, že tu jsem, ale pak jsem to zavrhla. Vůně mé krve je lepší než jakýkoliv vzkaz. Je to jako můj podpis. Už z dálky budou vědět, že jsem tady. Zastavila jsem se v kuchyni, abych si vzala z mrazáku nějaký led. Měli jen mraženou zeleninu z doby, kdy jsme tu s Eileen bydlely. I ta posloužila skvěle. „Au" sykla jsem, když jsem si ji přiložila na tvář. Pak jsem zamířila do Edwardova pokoje, abych si vzala pyžamo. Potřebovala jsem sprchu. Chtěla jsem smýt ten pocit Mikových rukou na mém těle. Šla jsem proto do koupelny. Doufala jsem, že nebudu mít moc modřin. Nechtěla jsem si ani představit Edwardovu reakci...

Poté, co jsem strávila dlouhou dobu v horké sprše, jsem si šla lehnout. Neměla jsem v plánu spát. Chtěla jsem počkat, až dojede Edward a usnout v jeho náručí, ale ta sprcha mě tak uvolnila, že jsem se spánku nakonec podvolila. Ani jsem neslyšela, když Cullenovi dorazili. Vzbudila jsem se za svítání. Edward už ležel vedle mě. Usmíval se a hladil mě. „Myslela jsem, že už se tě ani nedočkám" pošeptala jsem. Místo odpovědi si mě přitáhl k sobě. Pevně, ale zároveň velice něžně mě objal a začal mě líbat. Propletli jsme se nohama. Zatím co já jsem Edwardovi zajela prsty do vlasů a pohrávala jsem si s nimi, on mi rukou, kterou měl původně položenou na mých zádech, sjížděl k zadečku a pak dál na stehno. Přetočil mě na záda. Ležel na mně a já měla levou nohu pokrčenou v koleni a přitisknutou k jeho boku. Nepřestávali jsme se líbat. Jeho polibky byly čím dál víc vášnivé. Mým tělem projížděla elektřina a srdce tlouklo jako o závod. Bože jak moc jsem chtěla být jeho. Edwardovi lačné rty se přesunuly z mých rtů na krk. Pevněji jsem jej objala a přitiskla se k němu. Můj dech se zrychloval a stejně tak Edwardův, i když by dýchat vůbec nemusel. Znovu mě začal líbat na rty a rukou mu zajel pod tílko. Hladil mě po bříšku. Zachvěla jsem se. Ten kontrast mého horkého, roztouženého těla s jeho ledovým mě dostával na kolena. Bože to byla krása a já jsem věděla, že to lepší teprve příjde. „Tak moc tě chci..." zašeptal „A já zase tebe lásko" souhlasila jsem s ním a dožadovala se dalšího polibku. Ale Edward se najednou odtáhl a posadil se na kraj postele. „Edwarde, co se děje? Něco jsem udělala, řekla nebo sis to rozmyslel?" nechápala jsem, chtělo se mi brečet, ještě před chvilkou to bylo tak dokonalý a teď... „Hailey, lásko moje, všechno bylo tak...ale já přesto nemůžu" „Cože, proč?" „Nechci ti ublížit. Pořád jsi tak lehce zranitelná" pochopila jsem a nemohla jsem se zlobit, ani být nešťastná. Milovala jsem jej za to ještě víc. Zezadu jsem jej objala „Miluju tě" pošeptala jsem mu a políbila jej do vlasů. Přetáhnul si mě na klín, abychom si viděli do očí „A já miluju tebe, víc než všechno na světě. Nesnesl bych vědomí, že jsem ti ublížil. A přitom tě tak moc chci, tak jako nikdy žádnou jinou. Ani nevíš jak moc" „Já vím miláčku, já vím. Taky to chci. Být jen a jen tvoje, ale když vím, že bys pořád musel myslet na to, jak mi neublížit, jak to po tobě můžu chtít? Nechci a nemůžu tě tak trápit" políbil mě. „Raději si půjdu dát sprchu a pěkně studenu" řekla jsem mu omluvným toném a chtěla jsem vstát, ale Edward mě chytil za ruku, aby mě zastavil

„Au" sykla jsem bolestí. Zápěstí mě po včerejšku pěkně bolela, a nejen ta, navíc už začínala modrat. „Panebože Hailey!" vykřiknul Edward a zděšeně se si prohlížel obě moje ruce „Sakra co, cco se stalo? Kdo ti to udělal??? Co bylo včera ve škole, že se ti tam dnes nechtělo? začínal zuřit „Edwarde to je v pohodě, vážně, skoro to nebolí, není to tak děsné jak to vypadá" snažila jsem se jej  nějak uklidnit. „Hailey, přestaň! Lásko, okamžitě mi řekni, kterej zmetek ti to udělal, ať ho můžu zabít!" „Edwarde, já nechci, abys někoho zabíjel" „Hailey co to po mě chceš? Někdo ti ublížil! Sakra neměl jsem jezdit na tak dlouho, kdybych tu byl tak...Sluníčko odpust mi to" byl skoro mimo. Už jsem věděla, jak umí Edward zuřit, ale tohle mě překvapilo. Nebyl to pouze vztek a zuřivost co šli vyčíst z Edwardových očí. Bylo v nich taky zoufalství a smutek. „Lásko, jsem v pořádku. Není to tvoje chyba, rozumíš?" řekla jsem mu a začala jej líbat, abych přerušila jeho námitky. Trochu se uklidnil. „Tak kdo to byl?" „A k čemu ti to bude?" „Hailey já se to stejně dovím a ty to víš, tak mi to raději řekni....prosím"tón jeho hlasu byl tak naléhavý, že jsem se rozhodla mu všechno povědět.„Dobře, řeknu ti, co se stalo, když mi slíbíš, že mu nic neuděláš" „Jak se ho můžeš zastávat?" nechápal„Já se ho nezastávám, sama bych ho zabila, ale to není řešení. Akorát by to přineslo spoustu problémů" „Ty mi stojíš za každičký problém" „Já vím, stejně jako ty mě. Ale já o tebe nechci přijít ani nechci, aby se tu začaly pořádat lovy na upíry nebo tak. Prostě mi to slib miláčku" „Dobře, slibuju lásko, tak už mi to řekni" znovu jsem se posadila na jeho klín „Byl to Mike" „Ten parchant, mělo mi to být hned jasný. Udělal ti ještě něco kromě tohoto?" zadíval se na moje zápěstí, dala jsem mu prst na rty, abych jej umlčela a pokračovala jsem ve vyprávění toho, co se stalo ve škole a potom večer cestou k nim. Jedné, co jsem vynechala, byl Alex. Když jsem skončila své líčení situace, Edward nic neřekl. Ani nemusel. Bylo na něm vidět, na co myslí. Jeho tělo bylo ztuhlé, čelist zaťatá a pohled nepřítomný. „Edwarde, víš, co jsi mi slíbil. Ať tě ani nenapadne..." „Slíbil jsem ti, že mu nic neudělám a svůj slib dodržím. I když nerad. Nerozmyslíš si to?" odpověděl mi bezbarvým tónem. „Lásko..." „Hailey možná by sis měla ještě na chvíli lehnout, je ještě brzy" přerušil mě „Dobře, ale zůstaneš tu semnou" „Už navždy" zašeptal a pousmál se. Znovu jsem si lehla do postele, ale tentokrát s Edwardem místo polštáře a během chvilky jsem usnula blaženým spánkem, že jsem zase se svojí láskou.

Když jsem se vzbudila, toho dne už podruhé, Edward ležel vedle mě. Mračil se a vypadal poněkud zamyšleně. „Na co myslíš?" zeptala jsem se. „Začínají ti být vidět další modřiny. Bolí to moc?"řekl a pohladil mě po tváři, kam mě v noci Mike uhodil „Ne" zalhala jsem „Bože sluníčko...ani netušíš, jak moc rád bych toho všiváka..." „ To mi ty modřiny nesmaže. Navíc už jsme to probrali. On je mi ukradenej, za to ty ne, víš?" Edward se znovu zamyslel „Edwarde?" „Promiň, něco mě napadlo" „Smím vědět co?" „To brzy uvidíš" řekl a políbil mě. „Měla bys už vstávat srdíčko, abychom nepřijeli pozdě do ŠKOLY" zašeptal s důrazem na slovo škola a škodolibě se usmál. „Edwarde, ty máš něco v plánu..." začalo mi docházet, proč tak Edward spěchá do školy. „Já? Vždyť jsem ti slíbil, že Mikovi nic neudělám." Než jsem stihla cokoliv namítnout, někdo zaklepal na dveře „No tak vy dva, příjdeme kvůli vám pozdě " hulajdal Emmett. „Už jdeme" odpověděl mu Edward, zatímco já jsem pelášila do koupelny. Bylo už vážně pozdě. „Měl si mě vzbudit dřív Edwarde" „Jak bych mohl? Tak krásně jsi spala a já vím, jak nesnášíš ranní vstávání" vstal z postele a přešel ke dveřím „Jdu ti udělat snídani" pousmál se a vyšel z pokoje „Díky" zavolala jsem na něj a štrachala oblečení za šatníku. Zrovna když jsem si začala nanášet make- up, abych zamaskovala tu modřinu na obličeji, vešla do pokoje Alice. „Ahoj" pozdravila mě sklesle. „Ahoj, co se děje?" nechápala jsem proč je smutná „No co asi" „Nevím, já nečtu myšlenky ani nevidím budoucnost, tak mi to prosím řekni" „No přece Mike. Já... moc se ti omlouvám, já jsem to neviděla vážně, jinak bychom dojeli dřív" začala ze sebe soukat „Alice to nevadí, byla tam Eileen a navíc já bych se nedala, však víš, nic se mi nemohlo stát" „Ale jo, vždycky se mohlo něco stát..." „Alice? Jak o tom s Mikem víš, když jsi to neviděla?" „Edward nám to řekl, když jsi usnula, byl celý šílený vzteky. Zlobil se na sebe a vyčítal si to a pak taky zuřil, že ti slíbil, že Mikovi nic neudělá. Emmett nechápal, jak ti to mohl Edward slíbit." „Bože to všechno kvůli pár modřinám a jednomu praštěnýmu polibku" „Spíš jde taky o to, jak to mohlo skončit. Co všechno ti mohl udělat. Však víš, jak tě Edward miluje a jak se chová, když jde o tebe. Navíc..." odmlčela se, jako by nevěděla, zda má pokračovat„Navíc co?" pobídla jsem ji „Mike na tebe často myslí...a víš...na tebe a na něj...jak jste spolu...no víš jak..." „Cco? Jako že spolu spíme?" „Jo a Edward těma Mikovýma myšlenkami trpí a teď si všechno vyčítá, prý mu to mělo být jasný" „Do háje!" „Hailey snídaně čeká!" zavolal Edward z kuchyně ... „Nechápu, proč mi to nikdy neřekl..." „Mě to taky nechtěl říct, ale víš, měl na lovu takříkajíc slabou chvilku..."„Holky nerad ruším, ale..." nakoukl do pokoje Jasper, aby nás popohnal „Už jdeme" přerušila ho Alice. Jasper zmizel za ostatními. Jen co jsem se dolíčila, šly jsme s Alice taky...

V kuchyni mě přivítala vůně toastů a zbytek Cullenovic rodiny. Kluci a Rose něco řešili v obýváku, zatímco Alice, Esme a Carlisle semnou zůstali v jídelně a vyptávali se, co jsem během týdnu dělala, jak se má Eileen a tak podobně. Esme s Carlislem měli zvláštně ustaraný výraz. „Takže vy už to taky víte..." Esme přikývla a Carlisle podotkl dívajíce se na moje zápěstí: „Ty modřiny nevypadají vůbec dobře" „No...já vím" souhlasila jsem s ním a stáhla si rukávy ještě níž, abych je lépe zakryla. „Co máte s Eileen na dnešek v plánu, nepojedeme na nákupy? Blíží se Vánoce" změnila téma Alice „To zní jako dobrý nápad" přidala se Esme. „Papej, papej ať už jedeme, teda holka ty se s tím loudáš" přiřítil se Emmett a málem do mě ten toust nacpal. „O co vám všem jde? Jindy se tak do školy neženete" začínala jsem se vztekat „V klidu cvrčku, ať ti nezaskočí" chechtal se mi Emmett „Už jsem dojedla, abys věděl, přešla mě z tebe chuť" „Paráda, takže můžeme jet. Hurá, to bude dneska legrace" radoval se  jako malé dítě. Vyplázla jsem na něj jazyk. „Nic si z něj nedělej, však ho znáš..."omlouvala ho Rose „Co ty nákupy? Nemohly bychom jet až zítra? Chci jet taky, ale dneska už jsem na něčem domluvená a klukama." „Klidně, ve škole to dořešíme  s Eileen" „Správně škola! Šup! Šup! Šup!" znovu se ozval vysmátý Emmett, popadnul mě a běžel semnou ven k autům „ Edwarde, udělěj mu něco!" zlobila jsem se „No tak brácho, tohle můžu dělat jenom já" řekl Edward a vzal si mě od Emmetta. „Odpusť, zašeptal, když jsem byla v jeho náručí a políbil mě. „Vůbec si nepřipadám jako hračka vážně ne..."řekla jsem podrážděně a Emmett dostal další záchvat smíchu. Pak jsme nasedli do aut a vydali se do školy...

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 22.Edwardův návrat: