Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 4. Vím, kdo jste

Janicka


Tajemná minulost - 4. Vím, kdo jsteČtvrté pokračování Tajemné minulosti a s ním další nákupy a odhalení...

4. Vím, kdo jste

V pátek opět pršelo, už mi to začínalo lézt na mozek. „Copak? Kape ti na karbit?" vysmívala se mi Eileen když jsem na ni po škole čekala u auta. „Hele nech si toho, já nevím, kdo ráno dělal scény, že mu déšť zničí účes" vrátila jsem jí to a sedla jsem si na sedadlo spolujezdce. Dnes řídila Eileen. „Vím, co nám zvedne náladu" nadhodila vesele „Jo a co?" zeptala jsem se jí, ale bylo mi celkem jasný, že myslí nákupy, ty jí vždycky zvedly náladu. „Správně Hailey" nenechala si zkazit náladu, tím, že jsem to uhodla. „A víš co?" pokračovala „Ne to nevím" odpověděla jsem popravdě, protože v předmětech, kdy Eileen seděla s Alice mě nenechala nahlédnout do jejich myšlenek. Věděla totiž, že bych se rozčilovala, že jí tak moc věří. Snad ví, co dělá... „No tak Eileen, nenapínej mě, co nevím?" škemrala jsem na oko. „Tak jo! Zítra dopoledne jedeme na nákupy a Alice pojede s námi. Vyzvedne nás kolem 10.hodiny.!" „Cože???" vytřeštila jsem oči a nevěřícně na ni zírala „ty ses snad úplně pomátla ne?" vyšilovala jsem. „Ne, nepomátla. Hailey, Alice je vážně skvělá a tohle je dobrá příležitost jak se můžeme navzájem více poznat. Budeme tak líp vědět, na čem jsme. Uvidíš, určitě na ni změníš názor" „No tak to teda silně pochybuju, pořád to bude upírka, jejíž rodina náš může kdykoliv bez větší námahy zmasakrovat" vyštěkla jsem na Eileen. Zuřila jsem. Ještěže neřídím. Eileen už to dál nerozebírala a  nechala mě v klidu, dobře totiž věděla, že se mi to rozleží a že budu nakonec souhlasit. A co taky jiného? Byla pevně rozhodnutá, že na ty nákupy pojede a já ji nechtěla nechat jet s Alice samotnou.

V sobotu kolem desáté se pro nás stavila Alice. „Ahoj, už se nemůžu dočkat. Kam pojedeme? Do Seattlu? Nebo do Olympie?" radostně šveholila Alice „A Port Angeles by nestačilo?" zamumlala jsem si pro sebe, ale Alice to slyšela „Ne to by teda rozhodně nestačilo, tam nejsou pořádné obchody, to by nebyla žádná zábava" odpověděla mi a pokračovala „Ty jsi Hailey, že? Ještě nás nikdo oficiálně nepředstavil. Zvláštní že? A to máme tolik společných předmětů. Já jsem Alice" „Já vím, Eileen mi o tobě vyprávěla." „Jo a taky sedíš s Edwardem v biologii, doma o tobě mluvil" „Myslím, že Olympia bude fajn" snažila jsem hovor stočit jinam, Edward byl to poslední o čem jsem se chtěla bavit. „Tak jo, jedeme?" zeptala se Alice „Jasně" souhlasily jsme s Eilee.

Eileen seděla s Alice vepředu a celou cestu si o něčem povídaly. Nevím o čem. Ztrácela jsem se ve svých myšlenkách. Zajímalo by mě, co jim o  mně mohl Edward říct, když se nebavíme. Ani jsem nepostřehla, že jsme zastavily. „Ty ses rozhodla zůstat v autě?" zeptala se pobaveně Eileen „Jasně že ne" odpověděla jsem jí a vystoupila z auta.

Celé to nakupování bylo úmorné a po několika hodinách už mě začaly pěkně bolet nohy. Myslela jsem si, že Eilee je nakupovací maniak, ale Alice byla mnohem horší. A ač nerada, musela jsem si přiznat, že Eileen měla pravdu. Alice je vážně bezva. Možná je mi tak sympatická, protože mi v mnohém připomíná Eileen. Tudíž mě nebolely pouze nohy,ale i bránice od toho neustálého smíchu. „Možná se v jejich rodině pletu a vážně nám nic nehrozí" pomyslela jsem si „možná ano" odpověděla mi Eileen „Co že?" zeptala se Alice překvapeně a nám oběma došlo, že  Eileen odpověděla na moji nevyslovenou myšlenku nahlas. „Já jsem to řekla nahlas? To jsem celá já. V duchu jsem si položila otázku a odpověděla jsem si na ni nahlas. Omlouvám se..." zahrála to do autu Eilee a já ji podpořila „Dělá to dost často, tak bacha na ni" „Přede mnou nemusíte hrát divadlo"řekla nám Alice a my na ni nevěřícně koukaly neschopné ze sebe vysoukat jakékoliv slovo. „Já vím, kdo jste a taky vím, že vám došlo, co je naše rodina zač, že jsme jako vy"pokračovala Alice. „Co? Ale jak to? Kdo...?" dostala ze sebe Eileen. „Viděla jsem vás přijet a viděla jsem, že budeme kamarádky. Pravda je, že jste mě překvapily. Netušila jsem, že to jde, aby měli upíři, byť poloviční, dvojčata a navíc ty vaše oči..." „Ale jak jsi nás mohla vidět?"blekotala jsem. „Mám zvláštní schopnost vidět budoucnost, která se mění podle rozhodnutí osob, kterých se týká. Ale vy máte taky zvláštní schopnosti, že? Ta vaše propojenost, jak to funguje?" „Jednoduše" jala se vysvětlování pro změnu Eileen „víme co si ta druhá myslí, teda pokud to chce a navzájem vnímáme svoje emoce. Ty skrýt nejdou. Cítíme je, ať jsme od sebe jakkoliv daleko ve stejné intenzitě jako bychom stály vedle sebe. Ale umíme to jen mezi sebou jiným lidem myšlenky nečteme ani necítíme jejich pocity" „Víc jí zatím říkat nebudeme jo? ozval se Eileenin hlas uvnitř mě a já jsem souhlasila. „To je zvláštní, jste troškou jako kombinace Japera a Edwarda" řekla Alice zamyšleně. „Jak to myslíš?" vyděsila jsem se. „No" začala Alice „Jasper umí vycítit emoce lidí a pak je dovede změnit a Edward umí zase všem číst myšlenky. No všem...vám dvěma ne. A to ho štve. Vlastně ho to mrzí" pohlédla na mě Alice. „Co? A proč?" nechápala jsem. Alice se usmála „No..je to pro něj nezvyk. Pochop on netuší, že víte, co jsme zač a proto nechápe proč jsi byla tak odtažitá, když  se k tobě snažil být milý. Všechny holky mu ve škole nadbíhaly a pořád ještě nadbíhají a on se bavil jejich myšlenkami o něm. No a pak ses objevila ty. Tajemná a pro něj nečitelná, snažil se ti přiblížit, aby se o tobě něco dozvěděl, když si to nemohl přečíst ve tvých myšlenkách a ty jsi ho ignorovala." „ Ale proč ho zajímám zrovna já?" přerušila jsem Alice „Tak to nevím. Možná je to tím, že jsi tak tajemná a nepřístupná na rozdíl od Eileen, která je víc otevřená, komunikativní a proto na sebe ledacos prozradí,zatímco ty ne. Uznej, že se bavíš jen spár lidmi a ještě k tomu jen tak povrchně. Aby náhodou někdo nepoznal, co cítíš a co si myslíš. Jsi hodně uzavřená ve svém světě." snažila se najít vysvětlení Alice. „Možná by ses měla zeptat jeho, mohu se mýlit" dodala. Eileen se zasmála „Bravo Alice. Dobře jsi moji sestřičku vystihla. Já jí sice říkám, aby se víc snažila komunikovat. Málo koho k sobě pustí. Ale dřív byla větší smíšek" skončila smutně Eileen. Bylo strašné to slyšet, ale obě měly svým způsobem pravdu. Smrt rodičů mě hodně změnila a vím, že Eileen taky, snažila se být víc veselá a víc si vychutnávat život, zatímco já jsem snažila se stáhnout víc do sebe, aby mi život znova neublížil. „Myslím, že už bychom měly jet domů" vytrhla mě ze zamyšlení Eileen a já si všimla, jak se na mě obě smutně koukají, protože mi začaly téct slzy. „Ale já jsem v pohodě, klidně můžeme ještě nakupovat, jestli chcete" stírala jsem si slzy a snažila jsem se nahodit veselý a bezstarostný výraz, ale moc mi to nešlo. Zase jsem musela myslet na rodiče a Eileen to věděla. Snad kdybych pochopila proč se to stalo, líp bych se s tím vyrovnala. Kdo ví?

Celou cestu domů jsme všechny mlčely. Jediný zvuk v autě dělalo rádio. Když Alice zaparkovala před naším domem smutně si povzdechla „Mám pocit jako bych tím vaším odhalením něco zkazila, je mi to líto. Ale jedno musíte vědět, já vaše tajemství nikomu neprozradím a ještě něco, naší rodiny se bát nemusíte, nikdo z nich vám neublíží. Vlastně si myslím, že by bylo fajn, kdyby to o vás taky věděli. Mohli bychom spolu chodit na lov a tak podobně. Teda samozřejmě je to na vás jestli se to rozhodnete říct i zbytku mojí rodiny." „Ale jdi Alice, my se na tebe nezlobíme, nic jsi nepokazila. Jen jsme v šoku, že to naše tajemství někdo zná" ujistila ji Eileen. „Takže všechno dobrý" rozzářila se Alice jako sluníčko „Však ty to víš" souhlasila Eileen. „Tak v pondělí ve škole, už se těším, jak budou všichni koukat na ty naše nový hadříky" loučila se Alice a v tom mě něco napadlo. „Alice, říkala jsi, že Edward umí číst myšlenky, tak jak předním tajíš kdo jsme?" „ To by mě taky zajímalo" přidala se Eileen „Je to docela těžké a možná i proto si přeju, abyste to už netajily. Prostě se v jeho blízkosti snažím myslet na něco jiného anebo se mu vyhýbám. Edwardovi se sice zdá moje chování divné, ale on je teď zaměřený na někoho úplně jiného" spiklenecky na mě mrkla a pak odjela.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 4. Vím, kdo jste:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!