Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 8. Pravda

21.03.2009 (23:27) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1968×

8. Pravda

Edward byl s Eileen v obýváku a o něčem se bavili. „Ahoj" pozdravil mě, když jsem vešla, „Ahoj, půjdeme?" „Jasně" řekl a zvedl se z gauče. „Do půl noci ať je doma, já ji nikde nahánět nebudu" snažila Eileen o rodičovský tón „Neboj" reagoval Edward, když jsme vycházeli ze dveří a já jsem Eileen zamávala na rozloučenou. „Kousek pojedeme autem." řekl Edward a otevřel mi dveře Volva. „ Jdeme na  určité místo?" zeptala jsem se ho, když nastoupil „Ano, doufám, že ti to nevadí. Nebo jsi měla nějaký plán kam jít?" „Ne, neměla. Co je to za místo?" vyptávala jsem se „Počkej a uvidíš, doufám, že se semnou nebudeš bát jít do lesa" „Ne, s tebou se nebudu bát nikdy" zamumlala jsem téměř neslyšně, ale on to samozřejmě zaslechl a usmál se.

Vážně jsme nejeli daleko. V jednu chvíli Edward odbočil na lesní cestu. Netrvalo dlouho a zastavil. „Je to tajemné místo daleko?" „Ne, ale kdyby tě začaly bolet nohy, tak tě můžu nést" musela jsem se zasmát. Vzal mě za ruku a vedl mě lesem. Ani nevím jak dlouho nebo jak daleko jsme šli, jediné na co jsem musela myslet je, že mě drží za ruku, když v tom se před námi objevila malá mýtinka. „Jsme tady" řekl Edward. „Tak tohle je tvoje oblíbené místo?" zeptala jsem se jej a on mi odpověděl „Ano, to je a na příští rande můžeme jít třeba na tvoje oblíbené místo". Posmutněla jsem, za jiných okolností bych byla tak šťastná. Tohle mi moji situaci vůbec neulehčilo. „Řekl jsem něco nevhodného? Nebo už semnou nikam jít nechceš?" zeptal se mě překvapeně. „Ne, to ne" téměř jsem vykřikla. „Tak co se děje? Hm? Povíš mi to?" „Víš Edwarde" začala jsem s vysvětlováním „musím ti něco vysvětlit a nevím jak na to...asi teď všechno pokazím, ale musím ti říct pravdu. Nebylo by fér ti lhát a něco ti tajit" „Ale Hailey jak bys mohla..." „Prosím, poslechni si mě" přerušila jsem ho. „Já...já...já nejsem člověk Edwarde" řekla jsem a otočila jsem se k němu zády. „Hailey, co to povídáš, jak to myslíš?" nemohla jsem se mu podívat do očí. Popošla jsem ke středu mýtiny a posadila se „Edwarde, já jsem upírka, poloviční, ale upírka a Eileen taky. Vím, že ty a tvoje rodina jste taky upíři. Vlastně proto jsem se k tobě chovala nevšímavě. Snažila jsem si promyslet co dělat, jestli odjet nebo vás snad požádat o svolení tu zůstat. No prostě jsem panikařila a pak se Eileen spřátelila s Alice. Ta jediná ví, kdo jsme. A taky nám řekla, že se vás nemusíme bát. Přemlouvala nás, abychom vám s Eileen řekly, kdo jsme. Ale my se bály a vyčkávaly." chrlila jsem ze sebe a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. Když jsem se otočila na místo kde jsem jej nechala stát, nebyl tam, najednou se objevil přede mnou a jemně mě pohladil po tváři. Snažila jsem se uhnout pohledem, abych se mu nemusela dívat do očí. „ Tak ty se mě bojíš?" zeptal se smutně „Ne" odpověděla jsem a pohlédla na něj „Nebojím se tebe. Bojím se, že tě ztratím" zašeptala jsem a začaly mi stékat další slzy. Začal mi je stírat „Ale Hailey, jak bys mě mohla ztratit?" šeptal „To přece nejde, miluji tě od chvíle, co jsem tě poprvé spatřil.  Snažil jsem ignorovat co k tobě cítím. Aby upír miloval člověka mi přišlo naprosto šílené.  Z počátku jsem byl rád, že je ta ignorace vzájemná, ale pak mě to začalo mrzet, protože jsem nechápal tvoje pohnutky." vysvětloval mi „ Ani nevíš, jak jsem byl rád, když jsi semnou začala mluvit a to naše přehlížení skončilo" jemně mě hladil po tváři a v jeho očích bylo tolik něhy... „Takže tobě nevadí, že nejsem člověk?" „Blázínku Hailey, miloval jsem tě, i když jsem si myslel, že jsi člověk a miluji tě i teď, jako upírku. Já miluji tvoji osobnost, tvoji vůni, úsměv, to jak si hraješ s vlasy, jak se ti rozzáří oči, když jsi veselá...vlastně na tobě není nic, co bych nemiloval" šeptal mi a já jsem mu věřila. Všechnu tu lásku jsem mu viděla v očích. Už jsem neplakala. Usmívala jsem se na něj a on mě nepřestával hladit po tváři. Naše obličeje se pomalu začaly přibližovat, cítila jsem na tváři jeho dech. Voněl mi tak sladce, tak opojně... A pak se naše rty spojily. V ten moment jakoby přestal existovat čas. Byli jsme jen já a Edward-moje láska. Už nebylo pochyb, co k němu cítím a co cítí Edward ke mně. Přála jsem si, aby tento okamžik trval věčně. „Víš" řekl Edward, když se ode mě kousek odtáhl, ale jen tak daleko, aby mohl promluvit „vlastně se nám hodně věcí ulehčilo, tím že jsi upír, i když poloviční" „Ano? A co například?" „Třeba tohle" řekl a pevně mě objal a znovu políbil.

Kdo ví, jak dlouho bychom tam seděli a objímali se, kdyby se nezačaly snášet kapky deště. „Hloupý déšť!" posteskla jsem si. „Ale jdi, nejsme tu naposled, a nejsme naposled spolu. Dnešek byl jen začátek" řekl a usmál se od ucha k uchu. „Slibuješ?" „Ano", následoval další polibek. Pak mě vzal do náruče a rozběhl se semnou k autu. „Taky umím rychle běžet" zaprotestovala jsem na oko, ve skutečnosti mi bylo v jeho náručí dobře.  Dokonce krásně, dokonale... „Věřím ti srdíčko, ale já jsem přeci jen rychlejší. Nechci, abys promokla a byla nemocná." Opravdu byl rychlejší. Než jsem se nadála, seděli jsme v autě a byli na cestě domů.

Doma na nás čekala kromě Eileen taky Alice. „To je dost, že jdete, už tu na vás notnou chvíli čekáme" spustila naštvaně Alice. „Děje se snad něco?" zeptala jsem poněkud vylekaně a pohlédla na Edwarda, ale ten se usmíval. To mě uklidnilo. „ Co? Jak se můžeš takhle ptát?" pořád jsem Alice nechápala, tak se do toho vložila Eileen „Musíme vymyslet, jak naše malé tajemství šetrně sdělíme ostatním členům Cullenovic rodiny" „Aha" šeptla jsem „Nemusíš se bát" řekl mi Edward, který mě celou domu držel za ruku. „Ale já se přece nebojím, jsem jen nervózní" „Z čeho?" přitáhl si mě do náruče a starostlivě se na mě podíval „Nedochází ti to? Nebudou mě mít rádi! Jsem přivandrovalá upírka, která okupuje jejich území" pronesla jsem „A ještě jsem ti zamotala hlavu" dodala jsem. „Tak za to tě budou mít ještě raději" smála se mým důvodům Alice, ale já se nesmála. „Má pravdu Hailey, budou tě mít rádi už proto, že tě miluju" potvrdil Alicina slova Edward a usmál se tak, že jeho úsměv rozprášil všechny moje pochyby a obavy.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 8. Pravda: