Už vážně dlouho jsem nic nepřidala. Ale éra Spyro se vrací a s ní i další kapitola této povídky, kterou sice čte málo lidí, ale nechci se jí vzdát a nechat ji nedokončenou. :) Pokud tuto kapitolu čtete, budu vděčná za komentář. A kde je ono nakousnutí děje?
Giulia se dozvěděla, že je Jared vlkodláček. Nejspíš jí bylo vždy divné, že ten pejsek se kterým si povídá, odpovídá velikosti maxipsa Fíka. Každopádně je to venku a před ní, chudinkou, stojí těžké rozhodnutí, i když neví, že její láska ji bere pouze jako úlet mladého věku. Lehké, přesto těžké rozhodnutí. A kdoví, třeba se dozví i o otisku...
03.02.2012 (13:15) • Spyro • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1466×
Tiše, mlčky stál a díval se na její zděšení. Nevěděl, jestli to bere jako zradu, nebo je pouze překvapená. Mlčky ji pozoroval, po očku dávaje pozor, jestli se ten upír nevrátí. Doufal, že to není lovec, ti bývají nejhorší, toho by musel rovnou zlikvidovat.
Ale na tom mu teď nezáleželo. Pozoroval její rty a čekal, až se z nich ozve alespoň náznak zloby, nebo jiné emoce. Možná by se cítil líp, kdyby na něj teď křičela, než pořád ty stálé nejistoty, nejistoty a zase jenom nejistoty.
„Band... Jarede, proč jsi mi to neřekl?" zeptala se tiše. Stále nevěděl, jestli se zlobí, nebo je opravdu v klidném vědomí, ale sklopil pohled a posadil se. Tiše zakníknul na znamení lítosti, ale do řeči mu nebylo. Giulia zvedla oči a podívala se na něj. Bylo mu zvláštní už tenkrát poprvé, že se nebála jeho velikosti, jako většina lidí. Tenkrát k němu odevzdaně přišla, jako by byl pouhá čivava a nebála se, že by ji kousnul.
Chvíli stála, pak se posadila na zem a začala si do země kreslit prstem jakési neidentifikovatelné tvary. Povzdychla si a pousmála se.
„Víš, že naše nejdelší slovo je nejneobhospodařovávatelnějšími?" nadhodila náhlou změnu tématu, jako by si fiktivního Banditu a reálného Jareda spojila v jednu osobu, či zvíře. Zavrtěl hlavou, stále překvapený, a čumákem do ní drcnul, aby neodbíhala od tématu. Bylo mu líto, že o tom dál nechce mluvit. Ale chápal, že by pro ni bylo komfortnější, kdyby byl člověk. Jenže na to byl teď moc zbabělý. Nedokázal by se jí podívat do očí, ani kvůli tomu, co před hodinou viděl ve škole, ani kvůli výtce, kterou mu před chvílí věnovala.
„Já nevím, co si o tom mám myslet. Vždy jsem tě brala jen jako přítele, který nade mnou drží ochranou ruku. Nebo také jako přítele, který mě vždy vyslechne," nadechla se a upřela na něj oči, znovu. „Netušila jsem, že se ti libím, že... jsi do mě zamilovaný," poslední větu pronesla sotva slyšitelně. Člověk na metr daleko už by ji jistě neslyšel.
„A teď jsi mi zachránil život," zakňourala a objala rukama kolena, čímž své tělo sbalila do úhledného klubíčka. Z očí, přes černé orámování, přes líčka, až po bradu jí začaly stékat potůčky slaných slz a zanechávaly za sebou jemnou, na slunci třpytivou stopu. To, že viděl, jak se kvůli němu trápí, už nemohl snést. Odběhl do křoví, kde se proměnil na člověka, oblékl si náhradní kalhoty a pomalu k ní přišel. Dřepnul si, chytil její obličej do dlaně a druhou rukou, prsty, jí setřel stopu po slzách.
„Ano, máš pravdu. Miluji tě víc, než svůj život. Ano, měl jsem ti to říct. Ano, já toužil být tvůj přítel a nejenom to..." potvrdil jí. Na chvíli se odmlčel, pečlivě volil další slova. „Ale to neznamená, že kvůli mně musíš být nešťastná. Pokud miluješ," zaváhal, jazyk se mu vzepřel. Nadechl se a pokračoval. „Jacoba," znovu se odmlčel, v hlavě mu doslova vařilo, nedivil by se, kdyby z ní vycházel kouř. „Tak já ti ve štěstí stát nebudu. Ale pamatuj si, že jsem tu vždycky pro tebe. Dokud budu živý, mé srdce bude patřit jenom tobě a i když si myslíš, že za týden odběhnu za nějakou jinou, mýlíš se. Třeba se jednou dozvíš, proč není možné, aby do mého života vstoupila jiná dívka. Ale do té doby buď šťastná, prosím," řekl a dal jí polibek na čelo. Sotva se jeho rty její pokožky dotknuly, v jeho rozpolceném srdci nastala exploze a on měl značné obtíže svoji lásku pustit a dovolit jí, aby byla šťastná.
No tak, Jarede, chlape, seber se!
Pousmál se, zvedl se a odešel. Vzdal se toho, co chtěl, co potřeboval, vzdal se svojí drogy. Šel dlouho, až za rezervaci, kde se posadil na kraj útesu a s výhledem na širé moře myslel na její rty, vlasy, úsměv i na oči... Které teď patřily Jacobu Blackovi.
Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Láska = oběť - 5. kapitola:
Toto je úplně nový pohled Všechno je podle mojí vlastní fantazie
Nemal byť Jacob otisknutý do Reneesme?
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!