Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Otisknutí - kapitola 14.

23.03.2010 (07:00) • verka123 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2281×

V tom jsem ho uviděla. Stál u mě postele a koukal na mě. Cítila jsem, jak mi stále tečou slzy. Chtěla jsem ho vzít za ruku, ale byl moc daleko. Usmál se na mě a přišel ke mně. Rozhlédla jsem se a všimla si, že ležím ve své posteli u táty. Nechápala jsem, kde jsem se tu vzala. Znovu jsem se podívala do jeho očí a byla šťastná. Byl to jen zlý sen.

„Edwarde, lásko moje, měla jsem hrozný sen. Bože můj, bylo to strašný,“ řekla jsem mu a znova se rozplakala.

„To je dobré, lásko moje, jsem u tebe. Copak se ti zdálo?“ zeptal se mě.

„Nejdříve jsi mě opustil a pak jsi umřel. Málem jsem umřela také, bylo to úplně skutečné. Přijel mi to říct Emmett, všichni byli zdrcený. Přísahej mi, že na sebe budeš dávat pozor. Nesnesla bych, kdyby se ti něco stalo!“ prosila jsem ho.

„Neboj, mě se nic nestalo. Byl to jen zlý sen, nikdy tě neopustím,“ utěšoval mě.

Pevně jsem ho obejmula. Spadl mi velký kámen ze srdce. Ten pocit viny, co jsem cítila v tom snu, byl strašný. Málem jsem zešílela z pomyšlení, že už není. Políbila jsem ho a on mě. Byl to jiný polibek, než ostatní, protože mě nezastavil a polibky mi odvážně oplácel. Ano, to je přesně to, co jsem potřebovala. Jeho pohlazení, polibky, laskání, něhu a hlavně jeho lásku. Byl mi vším na světě. Chtěla jsem z toho vytěžit, co nejvíc a tak jsem ho pomalu začala svlékat. Nechal mě. Udivilo mě to a tak jsem se rozhodla, že to dotáhnu do konce. Ten pocit z toho, že jsem ho ztratila mi otevřel oči. Milovala jsem ho. Víc než jsem si myslela. Začal mě také pomalu zbavovat svršků a já věděla, že mám vyhráno. A také, že ano. Naše poprvé si budeme navždy spojovat s tou děsnou noční můrou, co mi ukázala koho opravdu miluji. Bylo to krásné. Edward si dával bacha, aby mi neublížil a já ani žádnou bolest necítila. Po nekonečně dlouhé době jsem mu usnula v náručí.

Ráno jsem se sice cítila trošku polámaná, ale šťastná. Edward byl stále u mé postele a usmíval se na mě. Vypadal šťastně, nemohla jsem z něho spustit oči. Stále mě udivuje, jak moc je krásný a dokonalý a ještě víc mě udivuje, že miluje zrovna mě. Obyčejnou tuctovou holku.

„Lásko, když jsem ti konečně splnil tvůj sen, tak bych chtěl, abys ty splnila ten můj,“ usmíval se na mě.

„Pro tebe všechno. Copak by jsi chtěl?“ odpověděla jsem mu.

Najednou vstal a pomohl mi také na nohy. Chytil mě za ruku a poklekl na jedno koleno. V tu chvíli mi to došlo. Bože, takový trapas.

„Isabello Swanová, přísahám, že tě budu milovat na věky věkům. V dobrém i ve zlém. Vezmeš si mě za muže?“ zeptal se mě a ani jednou neodvrátil zrak od mé tváře, když mi navlékal zásnubní prsten.

Nevěděla jsem, co říct. Tohle jsem nečekala. Nebo čekala? Ani už nevím. Ale na jednu stranu proč ne. Miluji ho a on mě taky.

Tak jsem to prostě řekla: „Ano!“

Edward vstal a políbil mě. Byl moc šťastný poznala jsem to na něm. To není možné, byla jsem zasnoubená a budu si brát toho nejúžasnějšího člověka pod sluncem. Jen to bude problém s Jakem a tou jejich stupidní dohodou. Budeme muset někam odjet a nikdy se už nevrátit.

Rozhodli jsem se neztrácet ani minutu, chtěli jsme oba svatbu, co nejdříve a tak jsme se rozhodli to jít říct Charliemu, to bude ten druhý nejtěžší oříšek. Šli jsme na věc hned.

Sešla jsem pomalu ze schodů a čekala na Edwarda, až příjde za mnou dveřmi. Nečekala jsem ani pět minut a už zvonil na dveře.

„Bože, to už je tu zase?“ šeptal si pro sebe Charlie.

„Tati,“ napomenula jsem ho a šla otevřít mojí lásce.

Políbil mě na uvítanou a pozdravil tátu. Lehce se usmíval, ale vypadal také nervózně jako já. Tak do toho.

„Tati, potřebovala bych ti něco říct,“ začala jsem.

Podívala se na mě dost překvapivě a podezíravě. Změřil si Edwarda vedle mě a já rudla předem, protože jsen věděla na co právě myslí. Koukla jsem se na Edwarda a všimla si, jak mu cukají koutky. No, jasně. Myslel si to.

„Co se stalo?“ zeptal se mě.

„Určitě jste si všiml, že se s Bellou milujeme a nemůžeme bez sebe být. Tak jsem se rozhodl požádat jí o ruku a ona k mému překvapení s tím souhlasila, proto vás žádám o požehnání. Vím, nejdřív jsem měl jít za vámi, ale bylo to tak náhlý, že jsem to musel udělat naopak,“ vložil se do toho Edward.

Byla jsem za to vděčná, protože bych to neřekla jinak. Charlie na nás koukal a nevěděl, co říct. Vyrazili jsme mu dech.

„No, já jsem si vždycky myslel, že mi jí nakonec odvedeš pryč, ale pokud je s tebou šťastná tak, jak mi tvrdíš, tak ano. Máte moje požehnání, děti!“ řekl s chvějícím se hlasem.

„Děkujeme,“ řekla jsem mu a obejmula ho.

„Bells, jen by jsi neměla zapomenout na Jaka a říct mu to šetrně,“ pověděl mi.

No to bude další problém. Jacob. Ten mi to nikdy nedovolí, nesmíří se s tím.
„Nooo, to bude asi problém,“ přiznala jsem.

„Pokud budeš chtít, tak mu to řeknu sám,“ navrhl mi Edward.

„Děkuji, jsi hodný, ale tohle je něco, co musím udělat sama,“ rozhodla jsem.

„Jak myslíš. Jinak je na cestě Alice i s brožurami a katalogy. Hned to všem řekla a dali se do příprav,“ pověděl mi trochu zahambeně.

„Tak na tu jsem zapomněla taky,“ vzdychla jsem, ale to už zvonila na dveře.

Šla jsem jí otevřít a hned mi skočila kolem krku a začala vískat.

„Bože můj, gratuluji moc. Carlisle a Esme byli nadšený, nesu katalogy, ať neztácíme čas. Svatba je za měsíc, dřív ani déle to nejde, kvůli počasí. Má se pokazit počasí a to přece nechceme, takže žádné výmluvy a jdeme na to!“ pověděla mi vyčerpávající zprávu.

Koukala jsem na ní jako by právě spadla z višně. Otočila jsem se na Edwarda a také vypadal vyděšeně. Charlie se raději vypařil s prutem na ryby. Zrádce jeden, ale ani se mu nedivím, taky bych utekla, kdyby to šlo, protože vím jaká Alice je. Na jednu stranu mi to, ale bylo jedno. Nejdůležitější pro mě v tuto chvíli je, aby byl Edward šťastný. A to je. Alice byla děsná, vyhodila Edwarda s tím, že u všeho být nemusí a už vůbec ne u výběru mých svatebních šatů. Chudáček, sotva mě mohl políbit na rozloučenou. Byl to nekonečně dlouhý den, ale stihli jsme to všechno. Edward se měl postarat o pozvánky a svatební oznámení, také musel jít povinně koupit prstýnky a schovat je, abych je neviděla, což mi přišlo nefér.

Dala mi chvilku pokoj, až když přišel Charlie, musela ho změřit na smoking.

„Alice, naposledy ti říkám, že mám smoking!“ rozčiloval se.

„Charlie, a já ti naposledy říkám, že ten už se nenosí a navíc ti bude stejně malý,“ odpověděla a změřila si jeho roustoucí bříško.

„Nevíš, co povídáš!“ a na důkaz toho si ho šel vyzkoušet a ukázat jí, že se mýlí.

Po chvilce sešel dolů a já vyprskla smíchy. Ne že mu byl malý, ale navíc ho ani nezapnul.

„Hm, asi bych si ho opravdu měl koupit. Zřejmě se srazil při praní,“ kapituloval.

„No, jasně před sto lety, když jsi ho naposledy pral,“ prskla Alice.

Sledovala jsem je a dobře se u toho bavila. Charlie si toho všiml a zakřenil se na mě, aby to Alice neviděla.

Bylo už pozdě a tak jsem jí mileráda vyprovodila.

„Doubrou noc, ty Tyranko!“ zašklebila jsem se a zavřela jí před nosem.

Slyšela jsem, jak se směje a měla ještě větší vztek. Chtěla jsem si jít lehnout, ale Charlie zřejmě neměl se mnou slitování.

„Bells, můžeš na chvíli?“ zavolal mě.

„Tati, jsem unavená. Ta Alice je nezmar, nepočká to do zítřka?“

„Bude to hned, jen se tě na něco chci zeptat.“

V tu chvíli mi to došlo o co se jedná. O Jaka.

„Tati, já mu zítra zavolám a vše mu řeknu, neboj se,“ vzdychla jsem.

„Jen aby, Bells. Víš, jak moc mu na tobě záleží a bojím se toho, aby něco nevyvedl,“ řekl mi.

„Co by měl provádět. Víš kolik běhá holek po světě?“ snažila jsem se to urychlit.

„To ano, máš pravdu, ale Jake je jiný. On vidí jenom tebe,“

„Já vím, tati. A to je ten důvod proč to oddaluji. Nevím, jak mu to říct, ale ať přemýšlím jak chci, tak vím, že mu stejně ublížím,“ vzdychla jsem a sedla si vedle něho na sedačku.

„To bude dobré a pokud jsi si jistá tím, co právě děláš, tak to jen udělej čestně a pak mu dej čas, aby se s tím smířil. Neboj, on to zvládne. Čas je nejlepší lék. I když bych tě raději viděl po jeho boku, ale je to tvůj život a pokud jsi s Edwardem šťastná, tak jsem šťastný i já,“ řekl mi a obejmul mě.

„Děkuji, tati. Půjdu si lehnout. Jsem strašně unavená,“ řekla jsem a políbila ho na tvář.

Šla jsem se nejprve vysprchovat a obléct svojí nejhezčí noční košili, protože jsem věděla, ža na mě Edward bude čekat. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a šla do svého pokoje. Čekal tam na mě v celé jeho kráse. Přisedla jsem si k němu a chytila ho za ruku.

„Copak se děje?“ zeptala jsem se ho.

„Jen přemýšlím o budoucnosti a o tom, jak to vše asi dopadne. Bello, čekají nás těžké a zlé chvíle. Pokud tě přeměním, nastane válka a nemusíme jí přežít. Uvědomuješ si to?“ pověděl mi smutně.

„Ano, uvědomuji a budu s tebou do posledního vydechnutí!“ ubezpečila jsem ho.

„Bello, miluji tě. Tím, že se vezmeme, ale neznamená, že se hned musíš stát tím, čím jsem já. Můžeme počkat na to, až budeš připravená,“ ujistil mě.

„Já vím. Neměj o mě strach. Vím, co dělám,“ usmála jsem se na něho.

Hlavou mi proběhlo, že sice vím, co dělám, ale nevím, jak to udělám s Jakem.

Edward si toho všiml, že jsem najednou zvážněla.

„Bello, ať mu to řekneš jakkoliv, stejně to nepochopí a ublíží mu to,“ řekl jakoby mi četl myšlenky.

„To vím také a proto se trápím. Nechci mu ublížit,“ vzdychla jsem a šla se zachumlat do deky, protože jsem se rozklepala zimou.

Edward si šel lehnout ke mně, pevně mě chytil a obejmul.

„Chci, abys věděla, že se mnou můžeš ve všem počítat. Vždy!“ řekl mi.

„A proto tě tak moc miluji,“ usmála jsem na něho

Políbil mě něžně a krásně a já se mu celá oddala jako minulou noc.

Ráno jsem se rozhodla, že zavolám Jakovi a vše mu řeknu. Vzal to hned jako vždy.

„Blackovi,“ ozval se na druhém konci.

„Jaku, tady Bella. Musím s tebou nutně mluvit. Můžeme se sejít?“ řekla jsen narovinu.

„Stalo se něco?“ zeptal se vyděšeně.

„Ano!“ odpověděla jsem.

„Hned jsem u tebe,“ řekl a zavěsil.

Měla jsem asi patnáct minut, než dorazí. Musela jsem promyslet, jak mu to řeknu. Bože, já to nezvládnu. Já mu nedokážu znova ublížit. Šla jsem do baru a nalila si skleničku whisky na kuráž a vypila jí na jeden lok. Celá jsem se zaškaredila a nechápala, jak to může táta pít, byla silná. Cítila jsem se trochu lépe a tak jsem se rozhodla, že si dám ještě jednu, i když se mi to už příčilo. Musím nabrat odvahy. Po třech skleničkách jsem se cítila už mnohem lépe a tak jsem láhev pro jistotu uklidila. Jake přišel, jak jsem tušila. Otevřela jsem mu v trochu povzněšené náladě.

„Ahoj Jaku, tak ráda tě vidím,“ přivítala jsem ho.
„Bello, ty jsi opilá?“ zajíkl se smíchy.
„Nejsem, jen ti musím něco říct a tak jsem si dala skleničku... dvě... tři na kuráž,“ vysvětlila jsem mu.
Jake je začal smát a šel se mnou do mého pokoje, abych si mohla sednout a aby mě Charlie neviděl. Pomohl mi do schodů a já si nadávala. Teď mě nebude brát vážně.
Posadila jsem a podívala jsem se mu do očí. Proč je jen musel mít tak krásné.
„Bells, co se stalo? Děsíš mě! Cítím z tebe alkohol, odkdy piješ?“ zašeptal.
Vzpomněla jsem si na den, kdy jsem mu řekla, že chodím s Edwardem. Tenkrát to nesl velmi špatně a odešel na pár měsíců pryč. Ty týdny pro mě byli strašné, plné strachu, obav a stesku. Nechci to zažít znova. Ten alkohol se mnou dělal divy a byla jsem najednou úplně mimo a cítila jsem, jak mi zase těčou slzy.
Jake mě chytil pevně do rukou se strachem v očích.
„Ihned mi to řekni nebo zešílím,“ zaprosil mě.
„Jaku, Edward mě požádal o ruku a já souhlasila. Za pár dní se budeme brát,“ odpověděla jsem a nevěděla jsem, kde se ve mě vzala ta upřímnost.
Jakovi jsem vyrazila dech, koukal na mě a nevěřil zřejmě vlastním uším. Obličej se mu zkřivil bolestí a já začala ještě víc plakat. To přesně jsem nechtěla.
„Bells,“ vzmohl se jen na tohle.
„Mrzí mě, opravdu! Prosím, věř mi!“ vzlykala jsem.
Neodpověděl. Jen na mě koukal a byl smutný, zraněný a příliš rozčílený. Celý se klepal a dělalo mu problémy se ovládat. Zavřel oči a pomalu se uklidňoval. Po několika minutách se konečně na mě podíval, až mě zamrazilo. Ten pohled byl plný nenávisti a opovržení. To vše dělala bolest. Najednou vyskočil z postele a odcházel pryč. Koukala jsem na něho zmateně a rozeběhla se za ním.
„Jaku... Jaku... Jaku, stůj! Kam jdeš? Mluvím s tebou a musíme si promluvit, jsi můj přítel, slyšíš mě!?“ křičela jsem za ním.
Konečně se zastavil a otočil se na mě.
„Bello, já už tvůj přítel nejsem, pokud si ho chceš vzít a stát se jednou z nich. Od té doby budeš můj nepřítel a já tě budu muset zabít. Bude po míru a ty to víš moc dobře a stejně to chceš udělat. Musím to říct ostatním a připravit se na válku,“ odpověděl mi chladně.
Takového jsem ho neznala, byl jako cizí a mě to bolelo.
„Jaku, prosím. Tak to přeci nemusí dopadnout. Můžeme být i tak přátelé. Já tě miluji a nechci tě ztratit!“ prosila jsem ho.
Přiskočil ke mně a prudce mě chytil.
„Už mi nikdy neříkej, že mě miluješ! Je ti to jasné? Nechápu proč jsem se musel otisknout zrovna do tebe. Dal bych ti vše, ale tobě to bylo málo. Chceš si vzít toho parazita, dobře, ale se mnou nepočítej. Dnes je to naposledy, kdy mě vidíš, protože až mě znovu setkáme, tak to bude otázka života a smrti. Už nebudeš moje Bella, kterou miluji a která je mi předurčená. Už budeš jedna z nich,“ ubližoval mi dál.
„Au, Jaku, to bolí. Pusť mě,“ poručila jsem mu a snažila se mu vytrhnout.
„Bello, prosím tě, prober se!“ řekl mi najednou smutně a naléhavě.
„Promiň,“ zklamala jsem ho.
Pustil mě, znovu se na mě podíval a chtěl odejít. Cítila jsem, jak se mi srdce rozpůlilo na dvě části. Jeho odchod mi zlomil srdce.
„Stůj!“ řekla jsem najednou.
Zarazil se a otočil. Došla jsem k němu a pevně ho obejmula. Bylo to naše poslední obejmutí a já ho prostě chtěla. Nejdřív nereagoval, ale pak mě také pevně chytil a přitiskl se ke mně. Naklonila jsem hlavu, abych na něho lépe viděla. Byl smutný a to hodně. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Těžce vzdychl jakoby sám se sebou bojoval a po nekonečně dlohé době mi začal polibky vracet. Byl to také poslední polibek a já si ho nechtěla odepřít. Jake mi bude chybět a já nevím, jak to zvládnu.
Odtáhl se ode mě a zašeptal: „ Sbohem, Bello. Vždy tě budu milovat!“
„Já tebe také. Sbohem, Jacobe Blacku!“ řekla jsem, ale asi mě už neslyšel, protože utekl.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15