Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » The Meadow 14. kapitola

23.10.2011 (07:00) • skodovavera • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2352×

Učitel biologie nám před dveřmi obvyklé učebny sdělil, že dnes se maluje, a tak jsme museli jít úplně někam jinam. Edwardovi to ale nevadilo, protože mě mohl obejmout na místo toho, aby mě vzal za ruku. Samozřejmě se všichni otáčeli a sledovali, co Edward udělá dál. Nakonec jsem to už nevydržela a Edwarda políbila. Edward jen překvapeně zalapal po dechu, ale přidal se.  A to velice ochotně. Doufala jsem, že ostatní odradí naše soukromá chvilka, ale oni ještě víc vykulili oči a přímo šli pozpátku, aby jim nic neuteklo.

Hned jak jsme vstoupili do té třídy, tak mi tu něco nehrálo… Déjà vu. Ale nevěděla jsem, proč mám takový pocit… S Edwardem jsme se posadili dozadu – nejvýhodnější pozice pro soukromí. Jenže ani to nezabralo a zase se k nám otáčeli. Učitel naštěstí začal hodinu a většina se zahleděla na tabuli. Potom jsem už věděla, co bude následovat. Edward bude zabraný do učiva – správně. Potom vedle mě přistane lísteček – trefa. A na tom lístečku bude…

Těšíš se na neděli?

A já mu odepíšu vzápětí… Mimochodem… Teprve teď jsem se dozvěděla konkrétní den. Neděle…

Samozřejmě, ale… mám trochu trému.

Neboj, oni tě přijmou. Těší se, až jim tě řádně představím.

Všechno vyšlo na tutovku. Musela jsem se přihlásit, že je mi nevolno, protože jsem si nutně potřebovala něco promyslet. Učitel svolil, protože jsem nejspíš byla bledší než obvykle – alespoň jsem měla zástěrku. A to by nebyl Edward, kdyby učitele nepřiměl, aby mě doprovodil. Samozřejmě, že ho učitel pustil - to by jinak nebyla taková zábava a já bych neměla pocit, že se zhroutím. Na chodbě mě Edward starostlivě obejmul okolo ramen a snažil se mě podpírat – zcela úspěšně.

„Bello, jsi v pořádku?“ ptal se, i když znal jasnou odpověď.

„Jo, to nic není… Já jen… Víš… ženské problémy…,“ zalhala jsem výjimečně opravdu přesvědčivě, ale Edward jen zavětřil (to jsem nechápala) a jen přikývl.

Jenže v jeho očích byl nesouhlas. Musel mě prokouknout… To byl opravdu tak dobrý čtenář? Na WC jsem zamkla a složila si hlavu do dlaní. Kde já jen to už viděla…? Zhluboka jsem se nadechla a vydechla, ale ani to nepomohlo. Prostě jsem měla výpadek. Zavrtěla jsem hlavou, vstala a podívala se na svůj vybledlý výraz v zrcadle, který mi můj pohled oplácel. Opláchla jsem si obličej a ještě chvíli přemýšlela. Na nic jsem nepřišla…

***

„Po zbytek týdne budeme kempovat, takže se uvidíme až v neděli…“ zašeptal mi těsně u ucha Edward, když jsme byli v autě před školou.

„Konečně budu vědět, kudy se jede k vám domů,“ zasmála jsem se. On jen zavrtěl hlavou a políbil mě. Jemně, něžně a… tajemně… To bylo více než podezřelé, ale nechala jsem to plavat. Rozjeli jsme se za pár minut a já už byla zase mimo. Co mi to Edward dělá?

***

Já umřu. Tohle nepřežiju. Edward je pryč a nikdo mě nemá jak uklidnit, takže jsem celá napjatá a do neděle to nevydržím… Ale počkat! Proč bych si čekání nemohla něčím zkrátit… Nebo spíše někým. Ok. Nebude to nic těžkého… Zvedla jsem telefon a zavolala na známé číslo…

„Header?“ ptala jsem se trochu váhavě, když se nic neozvalo. Musela přece vidět moje číslo…

„Ano?“

„Já… Já bych se ti chtěla omluvit… Poslední dobou jsem s tebou vůbec nikde nebyla a…“

„Za půl hodiny u mě?“ Zasmála jsem se.

„Jo, to by šlo. A Header? Nemohla bys pozvat i Eve a Daren…?“

„Jasně, ale udobřovat si je budeš sama.“ Téměř jsem viděla, jak pokrčila rameny a usmála se.

Potom už jsem uslyšela jen tiché tůt, tůt, tůt. Mobil jsem si vzala do kabelky a šla se trochu učesat. Za pár minut už jsem odemykala auto se svolením rodičů, kteří se ani příliš neodpoutali od svých vlastních myšlenek. U Header jsem byla přesně na sekundu a už jsem zvonila na zvonek. Přišla mi otevřít Eve a přímo kulila oči nad mou přítomností. Takže ona je pozvala, ale neřekla jim to? Ta zrádkyně…

„Ahoj, Eve. Jdu za vámi na udobřovací rozhovor,“ udělala jsem vzdušné uvozovky.

„Pojď dál,“ pronesla jako duchem nepřítomná a ustoupila mi z cesty. Jakmile jsem vešla dovnitř, tak už jsem to nevydržela a pořádně se na ni zahleděla.

„Hej! To jsem nějaká nadpřirozená bytost nebo co? Proč tak koukáš? To jsem já! Bella!“ Eve zatřepala hlavou a provinile sklopila hlavu. Docela se mi v téhle chvíli podobala…

„Promiň. Já jen… myslela jsem, že už s námi nemluvíš…“ Než jsem stačila něco namítnout, tak už jsem slyšela další hlas.

„Já taky. Co máš teda za lubem?“ smála se Daren opřená o futra dveří do obývacího pokoje.

„Ale no tak! Já vím, že jsem vás v poslední době zanedbávala, ale takhle se ke mně snad chovat nemusíte ne? Přišla jsem s vámi strávit čas, tak toho nechte!“ promlouvala jsem jim do duše.

„Bells má pravdu. Přišla s námi trávit čas a já jsem zvědavá na všechny podrobnosti!“ tahala mě za ruku Header na pohovku a ostatní jen zpražila pohledem.

„Ja – jaké podrobnosti…?“ zakoktala jsem se a očima těkala z jedné na druhou jako nějaké vyděšené kuře.

„Ty jsi ale! Jsi holka nebo chlap? Každá holka by měla vědět, že teď myslíme toho tvého pana úžasného, božského…,“ rozplývala se Eve a držela se za srdce.

„Hele! Je to váš kluk nebo můj?“ obořila jsem se na všechny, protože každá měla zasněný pohled do neznáma.

„A hele! Ono nám to žárlí!“ zvolala nadšeně Daren a šibalsky na mě mrkla.

„Samozřejmě, že žárlím! Když tu každá koukáte zasněně do zdi a představujete si mého kluka, co bych asi tak měla udělat já?“ Slovo mého jsem zdůraznila.

„Já ne! Já se dívám na strop!“ uchichtla se Header. Plácla jsem se do čela a povzdychla si.

„Našim otázkám se nevyhneš, Swanová! Je milý nebo je to jen namyšlený frajírek? A je gay?“ ptala se dychtivě Eve. Daren vyprskla smíchy a Header jen silou vůle odolávala úsměvu. Já jsem však zůstala naprosto vážná.

„To si ze mě střílíš, že jo? Sama jsi viděla, jak mě políbil a ptáš se, jestli je gay. Ne, gay určitě není. Jen nepotkal tu pravou…“ Eve vzdychla, ale její zasněnost netrvala dlouho.

„Takže je milý? Jak dlouho už spolu chodíte? Jela jsi už v jeho autě?“ Plácla jsem se do čela a zavrtěla hlavou. Jenže jsem musela odpovědět, jinak by se Eve určitě urazila.

„Jestli to tedy potřebuješ, tak ano. Je milý, něžný, romantický, pozorný a vůbec se jako frajírek nechová. Jeho autem jsem už jela a je tak luxusní jak vypadá, ale kvůli tomu s ním nechodím… I kdyby bydlel v popelnici, tak by mi to bylo jedno. Miluju ho a on miluje mě…“ O tom, jak dlouho spolu chodíme, jsem pomlčela, ale Eve se nedala odbýt.

„A chodíte spolu od…?“

„Od té doby, co se naši zase hádají.“ Tak otázka přece zněla, ne? Neptala se, kdy jsme spolu poprvé mluvili…

„To už je docela dlouho… Proč jsi nám to neřekla?“ mlaskla nespokojeně Header. Odpověděla jsem popravdě.

„Bála jsem se tvrdé reakce… A taky o Edwarda… Co kdyby Lauren zašla tak daleko, že by řekla nějakému… Já nevím, prostě někomu, kdo by mu něco udělal? A teď to vědí všichni a Edward je spokojený, jako želva.“

„Tak proto jsi mu dala tu facku, že?“ Celá jsem zrudla a se sklopenou hlavou jsem němě přikyvovala.

„Já nevím, jak vy holky, ale já jí odpouštím,“ usmála se Header a já jsem málem skákala až do stropu.

„Se mnou počítej taky!“ zvolaly Daren i Eve ve stejnou chvíli a všechny tři mě objaly. Akorát, že trochu pevně.

„Hej! To že mě Edward někdy objímá skoro stejně pevně jako vy tři, to neznamená, že jsem na to zvyklá!“ vyhekla jsem přidušeně a hned pocítila, jak se stisk povoluje. Všechny jsme se se smály a já měla konečně důvod k pořádným radovánkám.

Kapitola 13. x Kapitola 15.

Shrnutí

Autor: skodovavera (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek The Meadow 14. kapitola: