Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 23. Pomsta je na blízku

24.05.2009 (17:05) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1836×

                                                    23. Pomsta je na blízku

    Bože, jak jsem byla naivní a nechápavá... Když jsme dojeli ke škole, všechno mi došlo. Ten spěch abychom nedojeli pozdě, ta jejich porada v obýváku, Emmettovo nadšení, Edwardův škodolibý úsměv....

   Jen co jsem vystoupila z auta, Edward mě ochranitelsky a zároveň majetnicky objal kolem pasu, přičemž si vražedným pohledem měřil Mika, který stál s partou opodál a tvářil se jako by se nic nestalo. Dokonce se na mě usmál, na což Edward reagoval zavrčením. „Alice, nechceš mi něco říct?" zašeptala jsem jejím směrem „Ne, ani ne. Nevím co" zněla její odpověď a já jsem si nemohla nevšimnout jejího veselého tónu. Všichni byli jedné lodi. Na něco se domluvili a mně se nic neřeklo. „Ahoj" pozdravila nás Eileen, která k nám právě přišla „Jak je ti?" zeptala se mě „Bylo by mi líp, kdyby se mi řeklo, co se tu chystá!" „Fakt, ono se něco chystá? Nějaká pomsta Mikovi? A můžu se přidat?" vyhrkla ze sebe Eileen nadšeně „Co???" nevěřila jsem vlastním uším „Jasně, skoro ségro" řekl Emmett s úsměvem. Ve škole začalo zvonit, tak jsme šli dovnitř. Eileen se držela při Rose, která jí zřejmě líčila jejich tajný plán.

     U vchodu do budovy jsme narazili na  Mika s partou. „Ahoj" pozdravil vesele a mrknul na mě" Z ničeho nic Emmett jakoby zakopl a srazil Mika na zem. „Jejda sorry kámo, debilní tkaničky" řekl sice omluvně ale s šibalským úsměvem. „Skvělé herecké číslo" pochválil jej v hale Jasper a Edward na něj uznale kývl. „To víte, skrytý herecký vlohy"cachal se Emmett „Uvidíme se na obědě" houkl Edward k ostatním a pak jsme se všichni rozešli do učeben. Já s Edwardem jsem měla biologii. „Nechceš mi konečně říct, co máte v plánu?" snažila jsem se z něj během hodiny vydolovat co se tu děje „Ne, miláčku, nechci, protože by ses zlobila" „Pozdě, už se zlobím" „Ale Hailey, slíbil jsem přece, že mu nic neudělám" „Bezva, tak ho nezabiješ ty a udělá to třeba Emmett" Edward se zasmál „Věřím, že by mu to udělalo velkou radost. Jsi pro něj jako malá sestřička a Mike ho pěkně naštval" „Tak ho teda nezabijete?" „Ne. Museli jsme to slíbit Carlislovi" „Tak on v tom taky jede?" Edward mi na to nic neřekl, jen se usmál. „To není fér! Jedou v tom všichni kromě mě! Zapomínáte asi, koho se to týká nejvíc!" „Sluníčko to my přece moc dobře víme...až moc dobře...jenže..." „Jenže co?" „Když ty jsi tak moc mírumilovná..." „Cože???" vykřikla jsem na celou třídu „Copak slečno Lawsová? Vy semnou snad nesouhlasíte? Nebo nám to chcete vysvětlit sama?" zaměřil se na mě pan Molina „Prosím?" absolutně jsem neměla páru, o jaké látce zrovna mluvil, ale já dnes neměla páru o ničem... „No zdálo se, že máte něco k tématu" „Ne, to vážně nemám" „Takže myslíte, že bych mohl pokračovat dál ve výkladu?" řekl výsměšným tónem. „Jistě" špitla jsem „Děkuji" odpověděl pan Molina a pokračoval ve výuce a už mě si dál nevšímal. „Vidíš, co děláš?"vyčetla jsem Edwardovi, který se pokoušel dusit svůj smích. Avšak z ničeho nic mu ztuhly rysy ve tváři a jeho oči dostaly vražedný výraz. Ruce zaťal v pěsti. „Co se stalo?" neodpověděl mi, jen svůj pohled nasměroval na Mika „Aha" pomyslela jsem si. „Na co myslí?" zajímalo mě, ale Edward jakoby mě nevnímal. Z jeho zamyšlení jej vytrhlo až zvonění. Rychle vstal, popadl mě za ruku a vyběhl semnou z učebny. „Nechceš mi laskavě říct, co to má znamenat?" ptala jsem se ho cestou na další hodinu, tentokrát mi odpověděl „Chtěl s tebou mluvit o tom včerejšku." „A co mi chtěl říct?" „Abys uvažovala o tom, co ti řekl a že tě miluje" „Aha, takže žádná novinka" Edward se zastavil, pohlédnul mi do očí a řekl téměř šeptem „Hailey, on se mýlí" „Jo, to já vím. Máš namysli něco konkrétního?" „Ano, ehm co bys řekla tomu, kdybychom si dali hodinu volna?" „Chceš jít za školu?" „Jo" „Dobře, jak myslíš. Mimochodem jaký je důvod?" „Musíme si promluvit" vysvětlil mi a pak jsme odešli ze školy. Šli jsme se projít do lesa. Chvíli jsme šli mlčky, ale dlouho jsem to nevydržela a zeptala jsem se Edwarda, o čem si musíme promluvit.  „Víš, přečetl jsem Mikových myšlenkách všechno, co ti udělal a řekl" „Chceš mě přemluvit, abych ti dovolila ho zlikvidovat?" „Ne" „Ne? Tak o co jde?" „Jde o to, že ti řekl, že bych tě opustil" Nebylo pro mě těžké si vybavit moment, kdy mi to Mike řekl. „Hailey, lásko doufám, že si pamatuješ, co jsem ti řekl nedávno na mýtince?" „Jistě" „To platí. Nikdy tě neopustím. Miluju tě víc, než svůj vlastní život.  Nebo spíš... ty jsi můj život" „A ty jsi zase můj" řekla jsem. Usmál se a pak mě Edward políbil. A to tak, že se mi podlomila kolena „Hopla, ty ses málo nasnídala" smál se mi „Řekla bych, že to nebylo snídaní" nesouhlasila jsem s ním. Edward zase zvážněl:„Ještě je tu něco jiného o čem si musíme promluvit" „A co?" „Vysoká" „Co s ní?" zeptala jsem se s třesoucím se hlasem „Přemýšlela jsi, kam bys chtěla jít?" „Ne a ty?" „U mě je to celkem jasné" řekl Edward s úsměvem „Já půjdu tam, kam půjdeš ty" pokračoval. „To myslíš vážně? Nepůjdeme každý jinam? Nerozejdeme se kvůli tomu?" vyjekla jsem nadšeně „Blázínku, jak tě to jen mohlo napadnout? Máš snad o mých citech k tobě pochyby?" „Ne to nemám, to si nesmíš myslet. Jen...prostě jsem nevěděla. Třeba by ti nevadil vztah na dálku" „Vadil!" odpověděl rázně „Vadil?" „Ano, nenávidím každou vteřinu, kdy nemůžu být s tebou" Musela jsem se usmát. Jak mi to jen mohlo přijít na mysl? „Jaká vysoká se to zamlouvá nejvíc? Aljaška?"zajímalo mě „Fuj, tučňáci, brr. Co třeba Yale? Harvard?" „Na to nemám hlavu, tam bych se ani nedostala natož, abych se tam udržela." „S tím si nedělej starosti, všechno se dá nějak zařídit. Prostě si jen vyber, kam bys chtěla jít ano? „A jak se to dá zařídit, hm?" „To nech na mně" ukončil Edward diskuzi na toto téma. Ještě chvíli jsme se procházeli a pak jsme se vrátili do školy na obědovou přestávku.

     Ostatní už na nás čekali. Emmett si nervózně podupával a nespouštěl pohled z Mika. Stejně tak jej sledovali i ostatní. „Kde jste byli?" zeptala se nás Eileen, která jediná Mika nehypnotizovala. „Šli jsme se provětrat" odpověděla jsem jí a rovnou sem se jí zeptala, jak to vidí s těmi zítřejšími nákupy „Alice mi o tom už říkala, nic v plánu nemám a už se těším. Uvědomuješ si to? Už skoro 3 dny jsem si nekoupila nic na sebe. Mám absťák!" postěžovala si. „To je toho já už 6 a to je mnohem horší" zapojila se do hovoru i Alice. Musela jsem se jim smát. „Vy jste ale shopaholičky!"

      Další hodiny proběhly v pohodě. Skoro to vypadalo, že spiklenci svůj plán zrušili, ale to byl mylný dojem. „Už se těším domů, občanka byla dneska vážně úmorná" řekla jsem a zívla jsem si „Vždyť jsi ji skoro celou prospala!" setřel mě Emmett „Hele kdybys mohl spát tak ji prospíš taky" vrátila jsem mu to. „Hailey dneska tě domů nehodím, jeď prosím s Eileen. Uvidíme se večer ano?" „Proč, co se děje?" „Jdeme si zacvičit" odpověděl za Edwarda Emmett. „Co?!"Nechápala jsem „Jen jsme si řekli, že už jsme tam dlouho nebyli tak se zase podíváme do tělocvičny a na ty trapky " vysvětlila mi Rose „Aha, co kdybych tu počkala?" „Ne, vážně Hailey, my pak ještě něco máme. Bude lepší, když pojedeš domů. Stejně jsi unavená, doma se můžeš prospat" „Nechci se prospat, chci vědět, co máte v plánu" protestoval jsem, ale najednou se mi vážně začalo chtít spát. Kdybych neznala Jaspera, tak bych si asi myslela, že jsem blázen. „Jaspere? Je mi to jasný" „No, ale pomkusil jsem se" rezignoval a kousek poodstoupil. „Dobře, pojedu teď za Esme a budu doufat, že svůj slib neporušíš" řekla jsem rezignovaně Edwardovi „Neboj Zlatíčko, uvidíme se večer" řekl a pak mě políbil. Eileen mě pak čapla za ruku a táhla mě k autu. Když jsem se cestou ohlédla, Edward se na mě usmíval. To mě uklidnilo., ale ne na dlouho... „Pojďme, zábava čeká. Už se nemůžu dočkat na Newtonův výraz až ho..." bylo poslední, co jsem zaslechla cestou k autu. Bylo jasné, že chtějí pomstu a Emmett se víc než těšil...

Následuje díl 24. Lov a kořist jménem Mike

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 23. Pomsta je na blízku: