Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 3.Nejsme tu samy

14.03.2009 (12:00) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2119×

3. Nejsme tu samy

Nejdřív jsme si vybrali něco k jídlu a pak nás Mike zavedl ke stolu, kde seděli jeho přátelé. „Ahoj lidi, tohle jsou Eileen a Hailey ze Salt Lake City. V sobotu se sem přistěhovaly." představil nás Mike a pokračoval „Eileen, Hailey tohle je Jessica, Angela, Lauren, Eric a Tyler." „Ahoj, vítejte, kdybyste potřebovaly s čímkoliv poradit, klidně řekněte" pozdravila nás už  na první pohled sympatická Angela. „Díky moc, rády vás všechny poznáváme." řekla Eileen za nás za obě a pak jsme si k nim přisedly. Jeden přes druhého se nás na něco vyptávali a Eileen jim ochotně odpovídala. Já jsem se moc nezapojovala. Ten nepříjemný pocit co jsem měla ve mně síl. A pak jsem je uviděla...

Skupinu pěti přímo nadpozemsky krásných lidí. Teda upírů. Kdybych nebyla z upírské rodiny, tak bych si asi myslela, že je to parta nějakých modelů nebo tak, protože byl příliš krásní na obyčejné lidi. Moje nervozita a napětí rostly. „Kdo je to?" přerušila jsem hlouček bavících se spolužáků a snažila se znovu popadnout dech. Odpovědi se zhostila Jessica „To jsou Cullenovi, adoptivní děti doktora Carlisle Cullena a jeho ženy Esme. Ten vysoký, ramenatý to je Emmett. Chodí s tou blondýnou, Rosalií. Ta malá to je Alice, je nějaká divná a ten blond kluk co ji drží za ruku je Jasper. Jak asi tušíš taky tvoří pár."podívala se na mě s pohoršeným výrazem ve tváři a pokračovala „no a ten poslení, ten nejkrásnější, to je Ewdard.  Jemu není žádná holka odtud dost dobrá. Alespoň to tak vypadá. Je to divná rodina. S nikým se nebaví, jen mezi sebou, jako by byli nějaká zvrácená sekta." „Proč zvrácená sekta?" zeptala je Eileen „Jessice nepřipadá vhodné, že spolu randí, víš?" vysvětlila Angela „A zato tobě se to zdá normální" odsekla Jess. „Vždyť to nejsou biologičtí sourozenci tak co?" bránila svůj názor Angela. Ale mě to bylo jedno, nemohla jsem od nich odtrhnout oči. Nevěděla jsem co dělat. Zjištění, že tu nejsme jediné upírky mě zaskočilo. V hlavě se mi míchala směsice emocí strach,nervozita,radost,pochyby...a pak se ve mně ozvala Eileen „Myslíš že jsou taky ...?" „Jasně a všimla sis něčeho Eileen?" „Ničeho zvláštního, jen, že jsme necítily nebezpečí, byla jsi sice nervózní, ale to nemuselo být z jejich přítomnosti." odpověděla mi. „ A to ti přijde jako nic zvláštního?" divila jsem se „Možná nám žádné nebezpečí nehrozí. Koukni se, mají jantarové oči jako naši." „Eileen já silně pochybuju, že by nás jen tak nechali na svém území, to zavání průšvihem. Tahle situace se mi vůbec nelíbí. A že nepijí lidskou krev, to ještě nic neznamená"„Co budeme dělat?" zeptala se „Teď nic, půjdeme na hodinu" odpověděla jsem jí, protože jsem si všimla, že ostatní už stáli a čekali na nás. Já teď měla biolku a Eileen angličtinu. U učebny biologie jsme se ještě stihly domluvit na srazu u auta. Sice jsme ještě měly tělocvik, ale ten  jsme více méně ignorovali a chodily tam sporadicky už na předchozí škole.

Když jsem vešla do třídy, profesor už tam byl a ukázal na poslední volné místo, kam si mám sednout. Vzhlédla jsem k tomu místu a čekal mě šok. Málem se mi podlomily nohy a moje srdce tlouklo jako o život. Poslední volné místo bylo totiž vedle Edwarda Cullena. „A sakra já se snad zblázním" zamumlala jsem si pro sebe. Když jsem došla k lavici, měla jsem pocit, že si mě Edward ani nevšiml. Díval se nepřítomným pohledem ven z okna. Asi po 5 minutách jsem cítila, že se na mě dívá. S předstíranou suverenitou jsem na něj taky pohlédla. „Ahoj" zašeptal. No musím uznat, že hlas měl krásný, melodický. „Čau" odpověděla jsem suverénně. „Ty jsi Hailey Lawsonová, že?" zeptal se a já mu odpověděla „Jo to jsem, koukám, že tady se nic neutají" „Já jsem Edward Cullen"pokračoval v hovoru „Já vím, kdo jsi, jak už jsem řekla, tady se NIC neutají" řekla jsem a kladla při tom velký důraz na slovo nic a čekala na jeho reakci. Chtěla jsem mu dát najevo, že vím, kdo on a jeho rodina jsou a v ten moment mi bylo úplně jedno, že jsem nás s Eileen ohrozila. Nemohla jsem si pomoct. Ale bylo to zbytečné, jeho reakce mě nijak neuspokojila. Buď nepochopil, kam jsem mířila nebo se dovedl dokonale ovládat a potlačovat svoje emoce. „Ano, to máš pravdu" řekl mi a pousmál se. Tím náš rozhovor skončil. Už se na nic neptal a já necítila potřebu s ním jakkoliv komunikovat. Celý zbytek hodiny jsem přemýšlela nad řešením této situace, ale na nic jsem nepřišla. Eileen celou dobu mlčela a tak jsem se dovtípila, že asi stejně zmatená jako já. „Měj se" řekl mi Edward na konci hodiny, neodpověděla jsem. Byla jsem moc zamyšlená a nervózní.

Eileen na mě čekala u auta, jak jsme se domluvily. „Hailey ? Myslím, že Cullenovi netuší kdo jsme" řekla mi jen co jsme dosedly do auta. „Proč si to myslíš?"zeptala jsem se. „No v angličtině jsem seděla s Alice a zdá se mi milá a absolutně nic nenaznačovalo, že by něco tušila a jak by vlastně taky mohla? Vždyť jsme cítit jako ostatní lidé a podle očí to taky nemůže poznat." „Tak milá jo? No, to upíři přece umí být. Zrovna ty se svojí schopností manipulovat s lidmi bys to měla vědět."řekla jsem jí výsměšně „Správně sestřičko a proto taky poznám, kdy někdo manipuluje semnou a ona to nedělala. Byla absolutně přirozená a v pohodě" bránila se Eileen. „Eilee já se s tebou nechci hádat, zkusme to teď hodit za hlavu. Myslím, že najít nějaké řešení chvíli potrvá. Čas nám ukáže správnou cestu, nemyslíš? A uznávám, že máš pravdu. Cullenovi zatím nemohou poznat, kdo jsme, možná až nám začnou tmavnout oči hladem."„Máš pravdu, náš hlad nesmíme podcenit. Rozhodně se musíme mít na pozoru, hlavně nesmíme jednat zbrkle."kývla jsem na znamení souhlasu a rozjela se. „Jedeme na ty nákupy?" zeptala se nenápadně Eileen. Očividně si nebyla jistá mojí reakcí. „Jasně že jedeme, žádní Cullenovi nám přece nezkazí naše plány ne?" řekla jsem jí s úsměvem „Skvěle takže směr Olympie řidiči" zavelela Eileen  a uvelebila se na sedadle. „Tak řidič jo? No jak myslíš" nasadila jsem uražený výraz a pořádně sešlápla plyn tak jak to mám ráda. Předpisy, které jsem se po cestě do školy dodržovat, jsem hodila za hlavu a užívala jsem si jízdu.

Nákupy byly na odreagování ten nejlepší lék a ve stejném duchu se nesl i celý zbytek měsíce. Ve škole jsme se snažili Cullenovým vyhýbat, teda všem kromě Alice, protože Eileen si ji oblíbila. Edward už se nesnažil semnou bavit. Teď na mě pro změnu házel vražedné pohledy,ale mě to nevadilo. Ignorovala jsem jak jeho, tak i ostatní Cullenovy. Šlo mi to celkem snadno i když jsem měla skoro každý předmět z některým z nich. Nejvíc společných předmětů jsem měla s Edwardem a Emmettem. Ale já byla tak nějak v pohodě dokonce jsem začala být klidnější, což se mělo v pátek změnit.

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 3.Nejsme tu samy: