Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Tajemná minulost - 17. Tajné rande

06.05.2009 (05:30) • Krysteena • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1616×

                                                            17. Tajné rande

     Týden uplynul jako voda. Eileen byla čím dál nervóznější z plánované schůzky s Alexem a já taky. Na jednu stranu jsem si přála, aby jí to rande vyšlo, chtěla jsem, aby Eileen byla šťastná stejně, jako jsem byla já s Edwardem. Na druhou stranu mě, ale děsila představa, co by se mohlo stát, kdyby to Cullenovi a Quileutové zjistili. Začala jsem si uvědomovat, jak moc je tato situace komplikovaná. Připomínalo mi to Romea a Julii. Přemýšlela jsem, co je pro mě důležitější. Štěstí mojí sestřičky nebo mír mezi znepřáteleními rody. Na čí straně budu stát, až se to praskne? Dokážu se zastat Eileen a jít proti své životní lásce? Nebo to bude naopak a půjdu proti ní? Odpustí mi moje rozhodnutí ať Edward nebo Eileen?

    „Hailey, lásko co je? Jsi nějaká zamlklá" přerušil tok mých myšlenek Edward. „Promiň, zamyslela jsem se" odpověděla jsem mu hledíc na zářivé hvězdy. Jako téměř každý večer jsme i dnes byli na našem oblíbením místě. „Není ti už zima?" „Ne, je mi krásně" „Tak co se s tebou děje" „Nic, vážně" „Hailey, já přece poznám, když ti něco je. Sice ti nemůžu číst myšlenky, ale vidím to na tobě" snažil se mě Edward přesvědčit, abych mu řekla, co mě trápí. Jak ráda bych mu všechno řekla, ale copak to šlo? „Edwarde? Existuje něco, co bys mi nikdy neodpustil? Něco, kvůli čemu bys už mě nikdy nechtěl ani vidět?" „ Hailey, co se děje, ty mě děsíš!?!"řekl Edward, jemně mě uchopil za tvář a pootočil mnou tak, abych už se nemohla dívat na hvězdy, nýbrž jemu do očí. Jako by mi to vadilo. Jeho oči pro mě byly tisíckrát krásnější a zářivější. „Proč tě napadají takovéto myšlenky?" nechápal a já mu nemohla vysvětlit, kam těmi otázkami mířím. „Jen tak mě to napadlo" snažila jsem se o neutrální tón, aby nepoznal, jak moc mi záleží na jeho odpovědi. Bála jsem se, aby si nemyslel, že jsem jej nebo jeho rodinu zradila, tím, že jsem pomohla Eileen. Usmál se na mě a začal mě hladit po tváři „Nic takového neexistuje" odpověděl po chvíli. „Opravdu? Jsi si naprosto jistý?" „Jsem ji jistý, že tě miluji a ať uděláš kdykoliv cokoliv, já budu stát při tobě. Nikdy mě nic a nikdo nedonutí, abych tě opustil" Věděla jsem, že to myslí vážně. „Bože jak moc mě bolí mít před tebou tajnosti" říkala jsem si v duchu.... „leda..." pokračoval Edward „Leda co?" začala jsem se děsit „Leda, že bys to ty sama chtěla" „Cože?" vyjekla jsem nevěřícně. Do očí se mi hrnuly slzy. „Jak to myslíš?" šeptala jsem, protože kdybych to vyslovila hlasitěji, nejspíš by se mi zlomil hlas. „Když budeš chtít, abych odešel, tak odejdu. Nechci ti bránit ve štěstí...třeba kdybys zjistila, že já nejsem ten pravý...." nenechala jsem ho to doříct...tohle mě bolelo a hodně. „Takhle nesmíš mluvit! To se nikdy nestane. Já přece vím, že ty jsi ten pravý, jediný...Ty jsi moje druhá polovina. Teprve s tebou se cítím celá, skutečná...teprve s tebou žiju..." teď už mi tekly slzy proudem. Představa, že ho ztratím, byla šílená, tak krutá a bolestná... „Lásko...neplakej, tohle jsem nechtěl. Jsem přece tady...jsem tady u tebe...navždy" snažil se mě uklidnit. „Já vím...nikdy už to nesmí být jinak..." řekla jsem mu a pak jsem se přiblížila k jeho rtům, stejně jako on k mým. Teprve polibek dokázal zaplašit moje chmury. Ano...byl semnou... a víc jsem k životu nepotřebovala...jen být s ním....

    Najednou tu byla sobota. Už jsme byly s Eileen odstěhované zpátky v našem domě. No já jenom na půl. Edward měl pravdu. Zvykla jsem se u nich a zpátky domů se mi vůbec nechtělo. Nějaké svoje oblečení jsem si nechala u Edwarda, když se rozhodnu u něj spát. A zrovna dnes večer jsem chtěla. Eileen se celý den chystala na rande s Alexem. Její nálada se radikálně změnila. Ještě včera byla nervózní a nemohla spát. Dnes byla veselá a dokonce si prozpěvovala. „Eileen, tak já jedu k Edwardovi" „Fajn, uvidíme se zítra" houkla na mě ze svého pokoje „Zavolej mi, až dojedeš domů, ano?" „Jasně, neboj. Zítra ti budu všechno vyprávět" „Tak jo, dobře se bav" rozloučila jsem se a vyběhla jsem ze dveří. Než jsem napočítala do pěti, zastavilo kousek ode mě Edwardovo Volvo. „Ahoj sluníčko" pozdravil mě řidič, který mi zrovna otevíral dveře auta, abych mohla nastoupit. Samozřejmě to byl Edward. „Čau broučku" také jsem ho pozdravila, líbla jej na tvář a sedla jsem si do auta. „Přemýšlela jsi, co podnikneme?" zeptal se mě jen, co se rozjel. „Ne a ty?"přikývl „Mohli bychom zajet do Port Angeles, do kina, chceš?" Hrklo ve mně. Do kina bych sice šla ráda, ale dnes to nešlo. Mohli bychom se potkat s Eileen a Alexem a to by byla katastrofa. „ Ani ne, asi jsem hrozná, ale mnohem raději bych se dívala na nějaký film doma.  Přece jen je to pohodlnější než v kině. Nevadí ti to?" „Jasně že ne. Mohli bychom si pustit nějaký film v pokoji." „Jooo, to bude bezva, válet se v posteli, baštit popcorn a koukat na film a to vše v tvém náručí. Tak to můžu" nadšeně jsem souhlasila s jeho nápadem.

   Doma jsme vybrali samé komedie, na nic náročnějšího jsem neměla náladu. Stačilo mi, že život sám je někdy moc náročný, tak proč ještě přemýšlet nad problematikou filmu. Celý večer jsme s Edwadem strávili podle našeho plánu. Dokonce jsem chvílemi zapomínala na Eileen. Nemusela jsem se o ni bát. Cítila jsem, že je šťastná, ale stejně jsem se bála. Proč? Čeho? Prozrazení...měla jsem pocit, jako bych dělala něco špatného, nezákonného, bylo jedno, že jsem pomáhala sestře. Prostě jsem měla špatný pocit. Naštěstí si toho Edward tentokrát nevšimnul a já jsem byla ráda. Nechtěla jsem mu lhát a vymýšlet další výmluvy, proč jsem mimo nebo pro změnu nervózní. Z mé zamyšlenosti mě vytrhnulo zazvonění mého mobilu. Volala Eileen a já jsem si teprve teď uvědomila kolik je hodin. Bylo kolem 23. hod „Tak už jsem doma" radostně šveholila do telefonu. „Hailey, kdybys jen věděla..." „Vím, že jsi šťastná a v pořádku, zbytek mi snad řekneš zítra, nebo ne?" „Jo, neboj všechno ti dopodrobna vylíčím, už se nemůžu dočkat" byla tak moc nadšená... „Fajn, tak dobrou noc, uvidíme se zítra" „Jasně, hezky se vyspi, pozdravuj Edwarda" „Vyřídím" odpověděla jsem a zavěsila. „Pozdravuje tě Eileen" vyřídila jsem Edwardovi její vzkaz a pak jsem se uvelebila v jeho náručí.

    Ráno jsem se vzbudila unavená, jako bych vůbec nespala. „ Dobrý ráno" pozdravila jsem Edwarda, který ležel vedle mě a zvolna mi prsty přejížděl po boku. „ Dobré sluníčko" tvářil se zamyšleně „Co se děje?" „Nevím, to mi řekni ty" nechápala jsem... „V noci jsi měla zlé sny" začal mi vysvětlovat, proč má obavy „plakala jsi...prosila, abych tě neopouštěl...omlouvala ses...prý jsi mě nechtěla zradit. Hailey, děje se něco? Souvisí tvůj sen s tím naším rozhovorem na mýtince?" „Edwarde já ani nevím, že se mi něco zdálo, jak ti můžu odpovědět na tvoje otázky? A vůbec, nevadí, že jsem měla zlé sny, když mám krásný život." Snažila jsem se zahnat všechny jeho obavy, ale taky moje. Tak málo stačilo, abych všechno prozradila a narušila tak vztahy mezi Cullenovými a Quileuty.

    Hned po snídani, mě Edward zavezl zpátky domů. Sám se potom se s rodinou vydal na lov. Měli být pryč několik dní, protože Alice měla vizi, že bude slunečno. Návrat měli naplánovaný na středu večer. Tak dlouho budu muset vydržet bez Edwarda. Vůbec se mi ta představa nezamlouvala. Loučili jsme se dlouho...nebýt Alicina telefonátu, asi bychom se loučili ještě nyní. Taky se mu ode mě nechtělo, ale co nadělal. Alespoň jedna výhoda na jejich odjezdu byla. Možnost, že se zatím najde nějaké řešení pro Eileen a Alexe.

   „Hailey!!!" vřískla nadšeně Eileen a běžela mě obejmout, jen co jsem vkročila do dveří. „Eileen, neumačkej mě..." snažila jsem se vymanit z jejího objetí. „Musím ti toho tolik povědět!" řekla, když se odtáhla „No...tak už mě nenapínej. Asi to dopadlo dobře, že?" „Dobře? Přímo výborně! Víš co? Dokonce jsme se políbili...promiň, promiň tak pěkně po pořádku" omluvila se, když viděla můj výraz, který snad ani nešel definovat a pak se dala do vyprávění, zatímco jsme si šly sednout na pohovku „Ze začátku, byl odtažitý jako v tom telefonu. Docela mě to vyděsilo a zklamalo. Ale netrvalo to dlouho. Už po cestě do Port Angeles se atmosféra změnila. Byli jsme na té večeři a pak jsme se šli ještě projít.  Když jsme si povídali, měla jsem pocit, jako bych ho znala věčnost. Vyprávěl mi o vlkodlacích. Víš, on to není jen obyčejný vlkodlak. On je alfa. To znamená, že je vůdcem smečky. Bylo to strašně zajímavé. Na oplátku jsem mu vyprávěla o nás. Jak je to s tím naším upírstvím a tak podobně. Vlastně toho bylo tolik, o čem jsme mluvili. Dokonce toho máme spoustu společného." „Jsem ráda, že jsi šťastná" přerušila jsem jí. „No...ale ty moc ne, vím, že se bojíš, co se stane až se to o mě a Alexovi dozví ostatní, teda hlavně Edward." „Eileen mě neřeš...a co se týče ostatních, to se snad nějak vyřeší a Edward...Ten to snad pochopí" „No..." Eileen zvážněla „víš... musím ti něco říct...tohle s Alexem...víš...já se ho nevzdám, i kdyby to Cullenovi chtěli, kdyby se prostě dělo nevím co, tak zůstanu s ním a on mě taky neopustí...nemůže" pokračovala a já jsem začínala tušit, kam míří. Aliciny nejhorší obavy se naplnily „Chceš mi tím říct..." „ Že se do mě Alex otisknul. Stalo se to v tom lese. Proto mi pak byl pořád nablízku, i když jsem byla u Cullenů, vlastně je mi pořád na blízku a já jsem ráda. Miluju ho... „Přemýšleli jste, co budete dělat?" „Jo... Alex to o tom otisku dneska řekne starším. Smečka už to ví, ale nic nemůžou udělat, protože Alex je jejich vůdce. Nemůžou jít proti němu. Ale samozřejmě se jim to nelíbí." zamračila se „A co Cullenovi?" zajímalo mě „Kdy to řeknete jim? A jak?" „Na to jsem ještě nemyslela...nechci jím nějak uškodit...nechci ani ublížit tobě, protože je mi jasné, že k nim už tak nějak patříš..." „Ale to ty taky Eileen" „Já vím, já vím, ale kdo ví, třeba to vezmou dobře. Třeba to nebude takový problém. Přece jsme to s Alexem neudělali naschvál. Nikdo si nevybírá, koho bude milovat, to jsou přece tvoje slova ne?" „Jo...no... uvidíme, až se Cullenovi vrátí, třeba na něco s Alexem příjdete" „Snad" souhlasila posmutněle, ale smutná nálada jí nevydržela dlouho. Odpoledne přišel Alex. Alespoň jsem měla šanci lepé ho poznat. Byl docela fajn. Na Edwarda sice neměl, ale na něj nemá žádný mužský v celém vesmíru...

Autor: Krysteena (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Tajemná minulost - 17. Tajné rande: