Přicházím se svou další jednorázovkou. Je dost kraťoučká, protože jsem původně počíla s tím, že to bude tripple drabble (300 slov). A jak jsem tak počítala, tak jsem se přepočítala - povídka jich měla asi o stovku víc. Nejprve jsem se pokoušela to nějak zkrátit, ale 100 slov je moc na to, abych je jen tak vymazala. To by se nedalo číst. Takže jsem to nakonec nějak zmatlala na 500 slov, abych to mohla vydat jako jednorázovku. :D Emmett provádí další lumpárnu, tentokráte s Jasperovou výpomocí. Jak to asi dopadne? :D
03.04.2012 (15:15) • Lucienne • FanFiction jednodílné • komentováno 17× • zobrazeno 2929×
EMMETT
„Myslíš, že nám tohle Edward někdy odpustí?“ zeptal se mě Jasper a usmíval se od ucha k uchu. Vůbec to ale neznělo, jako by si něco vyčítal, naopak – stejně jako já měl velmi veselou náladu. A jak by taky ne? Právě jsme se chystali na mistrovský kousek.
Stáli jsme u řeky a v rukou jsme drželi velký černý klavír, se kterým jsme kývali ze strany na stranu.
„Dost silně o tom pochybuju,“ odpověděl jsem s úšklebkem na tváři. Popravdě řečeno, v tu chvíli jsem si Edwardovým vztekem, který mě čeká až někdy v budoucnosti, vůbec nelámal hlavu. Co na tom, že mě jednou bude honit po celém Forks, co na tom, že mi za to potom někdy nejspíš něco utrhne, a co na tom, že bude řvát jako smyslů zbavený? Momentálně nic. Teď se jenom šíleně těším na okamžik, kdy zjistí, že jeho piano je pryč a že na něj čeká někde v řece. Pokud mu ho ovšem nezaberou nějací raci.
„Na tři?“ navrhl jsem a Jazz jen němě přikývl.
„Jedna,“ začali jsme společně odpočítávat vteřiny, „... dva... tři!“ Hodili jsme klavír do řeky, jen to žbluňklo, a začali jsme se šíleně smát, když se klavír s tichým zabubláním potopil. Už jsem chtěl najít nějaký klacek a vyrýt jím do země nějaký křížek nebo tak něco, aby Edward našel bezpečně vodní hrob svého piána a mohl ho vytáhnout. Tenhle plán se nám ale neměl povést.
„Emme,“ šťouchl do mě Jasper, když jsem se ohýbal pro velkou spadlou větev. „Emme, koukej!“ Otočil jsem se. Ukazoval do řeky na místo, kde před chvílí zmizel klavír. Když jsem se na to místo podíval, úsměv mi zmizel z tváře. Dřevo, ze kterého byl klavír celý vyrobený, se totiž ukázalo lehčí než voda, takže piano na nás nejdřív vykouklo z vody a pak se nechalo vesele unášet vodním proudem pryč. Jen jsme na něj zůstali vyjeveně zírat. Klavír si plul v širokém vodním řečišti dál a na nás vůbec nebral ohledy. Spíš se zdálo, jako by se nám z dálky vysmíval.
„Tak po tomhle nám Edward nejen že neodpustí, ale nejspíš zařídí, abychom letěli za pianem,“ poznamenal Jazz a já se nezmohl na nic jiného, než němě souhlasit.
V tu chvíli se od domu ozvalo zuřivé prásknutí dveří – Edward už nejspíš našel na místě, kde dřív bývalo jeho milované piano, jen můj papírek se vzkazem: Rybička uplavala! Když jsem to psal, ani jsem netušil, jak blízko budu pravdě. Kdo měl tušit, že klavír bude mít chuť zahrát si na Titanic? Naposledy jsem se ohlédl za klavírem, ale ten nad námi neměl slitování. Dál si hrál na lodičku, která se chystá se vší slávou obeplout svět. Tak to je vážně paráda.
„Emmette!“ Edwardův zjevně dost naštvaný hlas (naštvaný je dost slabé slovo, měl bych spíš říct zuřivý a agresivní, jestli je ovšem možné, aby byl hlas agresivní) se rozezněl lesem takovou silou, že ptáci hnízdící na okolních stromech s čiřikáním poplašeně vzlétli. Podívali jsme se s Jasperem na sebe a bylo nám jasné, co máme dělat.
„Zdrháme!"
Jak už jsem řekla, je to dost kraťoučké. Děkuju za váš čas a moc, moc, moc prosím o komentáře (i smajlík potěší :D).
Vaše Lucienne :)
Autor: Lucienne (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Diskuse pro článek Rybička uplavala!:
To jsou tupci!!!
Jo, a chtělo by to pokráčko.
To bylo legrační... paráda.
naprosto perfektní, super
Skvělé.. Co Emma a Jazze nenapadne
pobavilo mě to a zpřijemnilo večer
jeej... až sa ohybam pod stôl-...
to jsou ale tupci
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!